EN | ES |

1137

1137


Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

index   < Page >

1050

1055

1060

1065

1070

s svú zmilitkú matkú, v čile vstav nahoru z kratochvile,

o němž stviechu zářmi stěny, šed sta jako prostřed sieni, oblečen jsa mnohů draží. Inhed Maria za paži

vzdviže Kateřinu vzhóru

a řkúc: Již neboj vzdoru

ani žalosti ni núze,

neb mój syn k choti i k slüze přijal; již buď utěšena,

všte radosti nezlišena,

ale všeho smutka lišč.

V tom řečení Syn boží tíše zače jedno pěnie časem

milým, sladkým, drahým hlasem, jímž jiej srdce v zdraví zvlażi, jda k niej, svých slov v slavnéj dráži vece: Vítaj, přežádná! Vítaj, moje choti ladná!

Pod sem, vzvolené licko,

ke mné, mila holubicko!

Bydlot sem vééné osnoval, tobét sem korunu schoval

u mém království v čistotě.

Jakž tu piesen v svéj sladkéj notě

61


Download XMLDownload textManuscript line viewFacsimile