1137

1050

1055

1060

1065

1070

s svú zmilitkú matkú, v čile vstav nahoru z kratochvile,

o němž stviechu zářmi stěny, šed sta jako prostřed sieni, oblečen jsa mnohů draží. Inhed Maria za paži

vzdviže Kateřinu vzhóru

a řkúc: Již sč neboj vzdoru

ani žalosti ni núze,

neb tě mój syn k choti i k slüze přijal; již buď utěšena,

všte radosti nezlišena,

ale všeho smutka lišč.

V tom řečení Syn boží tíše zače jedno pěnie časem

milým, sladkým, drahým hlasem, jímž jiej srdce v zdraví zvlażi, jda k niej, svých slov v slavnéj dráži vece: Vítaj, má přežádná! Vítaj, moje choti ladná!

Pod sem, vzvolené licko,

ke mné, mila holubicko!

Bydlot sem vééné osnoval, tobét sem korunu schoval

u mém království v čistotě.

Jakž tu piesen v svéj sladkéj notě

61