Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
260 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
tvé Hrusovanské a Ertpurské *) s některým počtem rejtaruov, totiž okolo tří set koní,
i také s nemalým počtem sedlákuo s drahně vozy skrze neobyčejné cesty a silnice
vyslal, vypravil a na gruntech a loukách, týmž Lavským příslušejících, z této strany
Dyje v arcikniżetstvi našem Rakouském ležících, nočním časem jim všecko seno
zhrabané s kop brannou rukú pobrati a pryč odvézti rozkázal; a nad to tiz hajtmani
tvoji dotčeným Lavským do města vzkázali, kdyby i purkmistra a rychtáře nyní do-
sáhnouti mohli, že by je na Hrušovany dovésti rozkázali a k nim se dále, jakž by
se jím vidělo, zachovati věděli. K tomu také i tuto jistou zprávu míti ráčieme, že týž
hajtman tvuoj Hrusovansky Hanuš Tunkl téhož dne, jakž nahoře dotčeno, když jsou
tři měšťané z Štošku **) chtěli seno své z louk svých dědičných, z kterýchž do Lavy
platy dávají, skliditi a to v kopy zhrabati, kvaltem braunou rukü a s ktikem k nim
pfijel, fka k nim: proč ty louky sečete? a kto jest jim to poručil, a že takové louky
pánu jeho k Hrušovanóm náleží. A tak je z těch louk sehnal, že jsou pryč odjíti
muosili.
A nemaje ani na tom dosti, když jest téhož dne nějaký Lukáš Čanut z Ney-
dorfu k Štošku příslušející louku svou dědičnou, z kteréž také do Lavy plat spravuje
a vždycky jí v pokojném držení a užívání byl, séci dal a okolo desíti vozuov sena
do kop sklidil: tu přijeda k němu týž ourednik tvuoj s brannou rukû, to seno — ne-
ohlédaje se na to, že dotčené louky z této strany Dyje v arciknízétství Rakouském
leží, a že poddaní k Štošku náležící, ani urozený Šebestian z Weitmile, věrný náš milý,
a jiní předešlí držitelé Hrušovan nikdá jsou se nehlásili spravedlivosti k tomu jmíti
ani poddaným v klizení žádných překážek nečinili — pryč odvézti kázal. A ještě přes
to přese všecko i tu další zprávu máme, že týž hajtman tvuoj Jiříkovi Filipovi z Lem-
bachu, kdyż jest seno z louky své dědičné, kteréž vždycky za lidské paměti po před-
cích svých v držení byl, séci dal, a k dotčenému arciknížectví Rakouskému přísluší
a tolkéž z této strany Dyje leží, také kvaltem a rukou brannou pobrati dal oc.
Kteréhožto kvaltu a takových do arciknizéctvi naseho Rakouského brannou
rukou vpáduov sme se nenadáli, nébrž s podivením i proti mysli nám to jest, neb
ani té naděje sme do tebe nebyli, aby ty hajímanuom a úředníkóm svým (přes ne-
jedno slušné jednání, kteréž se v té věci předešle s tebou dálo, i také přípověď tvou
učiněnou) takové své vuole brannou a mocnou rukou provozovati rozkazovati do-
pouštěti a tomu se dívati měli, čehož nám dále trpěti a snášeti náležité není. Protožť
poroučieme přísně přikazujíc, aby ty od takového předsevzetí přestal, a v pomezí a
grunty naše Rakouské svévolně a takovou vejš dotčenou měrou více nesahal ani svým
sahati nedopouštěl, nébrž obyvatelóm Lavským i jiným, kterýmž jest od úředníkuov
tvých takové seno pobráno, zase ve čtyrech nedělích od dodání listu tohoto tobě.
beze vší a všelijaké otpornosti a ouplatkuov navrátiti a zaplatiti rozkázal, a o ty škody
a kvalt s nimi se urovnal.
