| [1] |
260 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
tvé Hrusovanské a Ertpurské *) s některým počtem rejtaruov, totiž okolo tří set koní,
|
|---|
| [3] |
i také s nemalým počtem sedlákuo s drahně vozy skrze neobyčejné cesty a silnice
|
|---|
| [4] |
vyslal, vypravil a na gruntech a loukách, týmž Lavským příslušejících, z této strany
|
|---|
| [5] |
Dyje v arcikniżetstvi našem Rakouském ležících, nočním časem jim všecko seno
|
|---|
| [6] |
zhrabané s kop brannou rukú pobrati a pryč odvézti rozkázal; a nad to tiz hajtmani
|
|---|
| [7] |
tvoji dotčeným Lavským do města vzkázali, kdyby i purkmistra a rychtáře nyní do-
|
|---|
| [8] |
sáhnouti mohli, že by je na Hrušovany dovésti rozkázali a k nim se dále, jakž by
|
|---|
| [9] |
se jím vidělo, zachovati věděli. K tomu také i tuto jistou zprávu míti ráčieme, že týž
|
|---|
| [10] |
hajtman tvuoj Hrusovansky Hanuš Tunkl téhož dne, jakž nahoře dotčeno, když jsou
|
|---|
| [11] |
tři měšťané z Štošku **) chtěli seno své z louk svých dědičných, z kterýchž do Lavy
|
|---|
| [12] |
platy dávají, skliditi a to v kopy zhrabati, kvaltem braunou rukü a s ktikem k nim
|
|---|
| [13] |
pfijel, fka k nim: proč ty louky sečete? a kto jest jim to poručil, a že takové louky
|
|---|
| [14] |
pánu jeho k Hrušovanóm náleží. A tak je z těch louk sehnal, že jsou pryč odjíti
|
|---|
| [15] |
|
|---|
| [16] |
A nemaje ani na tom dosti, když jest téhož dne nějaký Lukáš Čanut z Ney-
|
|---|
| [17] |
dorfu k Štošku příslušející louku svou dědičnou, z kteréž také do Lavy plat spravuje
|
|---|
| [18] |
a vždycky jí v pokojném držení a užívání byl, séci dal a okolo desíti vozuov sena
|
|---|
| [19] |
do kop sklidil: tu přijeda k němu týž ourednik tvuoj s brannou rukû, to seno — ne-
|
|---|
| [20] |
ohlédaje se na to, že dotčené louky z této strany Dyje v arciknízétství Rakouském
|
|---|
| [21] |
leží, a že poddaní k Štošku náležící, ani urozený Šebestian z Weitmile, věrný náš milý,
|
|---|
| [22] |
a jiní předešlí držitelé Hrušovan nikdá jsou se nehlásili spravedlivosti k tomu jmíti
|
|---|
| [23] |
ani poddaným v klizení žádných překážek nečinili — pryč odvézti kázal. A ještě přes
|
|---|
| [24] |
to přese všecko i tu další zprávu máme, že týž hajtman tvuoj Jiříkovi Filipovi z Lem-
|
|---|
| [25] |
bachu, kdyż jest seno z louky své dědičné, kteréž vždycky za lidské paměti po před-
|
|---|
| [26] |
cích svých v držení byl, séci dal, a k dotčenému arciknížectví Rakouskému přísluší
|
|---|
| [27] |
a tolkéž z této strany Dyje leží, také kvaltem a rukou brannou pobrati dal oc.
|
|---|
| [28] |
Kteréhožto kvaltu a takových do arciknizéctvi naseho Rakouského brannou
|
|---|
| [29] |
rukou vpáduov sme se nenadáli, nébrž s podivením i proti mysli nám to jest, neb
|
|---|
| [30] |
ani té naděje sme do tebe nebyli, aby ty hajímanuom a úředníkóm svým (přes ne-
|
|---|
| [31] |
jedno slušné jednání, kteréž se v té věci předešle s tebou dálo, i také přípověď tvou
|
|---|
| [32] |
učiněnou) takové své vuole brannou a mocnou rukou provozovati rozkazovati do-
|
|---|
| [33] |
pouštěti a tomu se dívati měli, čehož nám dále trpěti a snášeti náležité není. Protožť
|
|---|
| [34] |
poroučieme přísně přikazujíc, aby ty od takového předsevzetí přestal, a v pomezí a
|
|---|
| [35] |
grunty naše Rakouské svévolně a takovou vejš dotčenou měrou více nesahal ani svým
|
|---|
| [36] |
sahati nedopouštěl, nébrž obyvatelóm Lavským i jiným, kterýmž jest od úředníkuov
|
|---|
| [37] |
tvých takové seno pobráno, zase ve čtyrech nedělích od dodání listu tohoto tobě.
|
|---|
| [38] |
beze vší a všelijaké otpornosti a ouplatkuov navrátiti a zaplatiti rozkázal, a o ty škody
|
|---|
| [39] |
a kvalt s nimi se urovnal.
|
|---|
