EN | ES |

1071

1071


Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

index   < Page >

95

Elise vedle dovoleného hiatu vyskytá se velmi často: snur-

rete in, schöne ein, lite und, sage als. N ~ =

Co však hlavně liší verš starý od verše pozdějšího, číta- jícího slabiky, jest, že klad může scházeti, je-li předcházejícím dvihem slabika dlouhä: gut rtter, Fränkriche, tiérgärten, kôsté, wiginde, hérlicher, prislichen, vlammén értriche, Fránzeis, vróuwén atd.

Verše jsou zakončeny rýmem, jehož rozdělení na jedno- slabičný a dvojslabičný bylo zmíněno; rým jednoslabičný může býti graummaticky víceslabičný, jsou-li obě slabiky zauzleny. Rýmy víceslabičné v této básní se nevyskytaji.

Verš rhythmus trochejský, zaëinàä-li dvihem, iambický, předehází-li první dvih předrážka (anakruse, auftakt), která obyčejně je, aspoň metricky, jednoslabičná, ale může býti i dvou- slabičná.

Doba básnika našeho tíhne již k větší jednostejnosti, k iambickómu chodu všech veršů a zároveň k vyplnění kladů; Heinrich však zná velký počet veršů trochejských a vynechává klady dosti často.

Největší jemnost verš na konci, zvláště v předposled- ním dvihu, na začátku jako každý jiný snese větší volnost; zvláště je někdy potřeba při čtení neurčitostí přízvuku pomoci nesprávnému vlastně verši. Ani moderní básnictví se této vol- nosti (sehwebende betonung) nevzdalo; zvláště české básně iambické ji vyžadují dosti často: v Čechově básní Václav z Michalovic hned verš 4. musíme čísti:

Ze čtóucich očí do tvých vetchých strau.

Tak 1 v 1610 básni dlužno čísti: Béheim (v 3.), marcgrav (11), nähen (157), Frankrich (158).

Casto tato volnost vyskýtá se při jmenech a slovech ci- zích, ve kterých ovšem přesnější pravidla starších básníků vy- żadovala, aby slabika první byla dlouhá; u Heinricha nelze upříti, jak uz na str. 12. podotknuto, Ze nékdy jeho přízvuk nedbá přízvuku přirozeného, což je znamení přechodu k po- čítání slabik, na pi. maregrava Wilhelm und Titurel, dar af keklich daz urs sin, der üns werlich erzeiget hát, ein kranz prislichen guldin.


Download XMLDownload textManuscript line viewFacsimile