| [1] |
|
|---|
| [2] |
Elise vedle dovoleného hiatu vyskytá se velmi často: snur-
|
|---|
| [3] |
rete in, schöne ein, lite und, sage als.
|
|---|
| [4] |
|
|---|
| [5] |
Co však hlavně liší verš starý od verše pozdějšího, číta-
|
|---|
| [6] |
jícího slabiky, jest, že klad může scházeti, je-li předcházejícím
|
|---|
| [7] |
dvihem slabika dlouhä: gut rtter, Fränkriche, tiérgärten, kôsté,
|
|---|
| [8] |
wiginde, hérlicher, prislichen, vlammén értriche, Fránzeis,
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Verše jsou zakončeny rýmem, jehož rozdělení na jedno-
|
|---|
| [11] |
slabičný a dvojslabičný bylo už zmíněno; rým jednoslabičný
|
|---|
| [12] |
může býti graummaticky víceslabičný, jsou-li obě slabiky zauzleny.
|
|---|
| [13] |
Rýmy víceslabičné v této básní se nevyskytaji.
|
|---|
| [14] |
Verš má rhythmus trochejský, zaëinàä-li dvihem, iambický,
|
|---|
| [15] |
předehází-li první dvih předrážka (anakruse, auftakt), která
|
|---|
| [16] |
obyčejně je, aspoň metricky, jednoslabičná, ale může býti i dvou-
|
|---|
| [17] |
|
|---|
| [18] |
Doba básnika našeho tíhne již k větší jednostejnosti,
|
|---|
| [19] |
k iambickómu chodu všech veršů a zároveň k vyplnění kladů;
|
|---|
| [20] |
Heinrich však zná velký počet veršů trochejských a vynechává
|
|---|
| [21] |
|
|---|
| [22] |
Největší jemnost má verš na konci, zvláště v předposled-
|
|---|
| [23] |
ním dvihu, na začátku jako každý jiný snese větší volnost;
|
|---|
| [24] |
zvláště je někdy potřeba při čtení neurčitostí přízvuku pomoci
|
|---|
| [25] |
nesprávnému vlastně verši. Ani moderní básnictví se této vol-
|
|---|
| [26] |
nosti (sehwebende betonung) nevzdalo; zvláště české básně
|
|---|
| [27] |
iambické ji vyžadují dosti často: v Čechově básní „Václav
|
|---|
| [28] |
z Michalovic“ hned verš 4. musíme čísti:
|
|---|
| [29] |
Ze čtóucich očí do tvých vetchých strau.
|
|---|
| [30] |
Tak 1 v 1610 básni dlužno čísti: Béheim (v 3.), marcgrav
|
|---|
| [31] |
(11), nähen (157), Frankrich (158).
|
|---|
| [32] |
Casto tato volnost vyskýtá se při jmenech a slovech ci-
|
|---|
| [33] |
zích, ve kterých ovšem přesnější pravidla starších básníků vy-
|
|---|
| [34] |
żadovala, aby slabika první byla dlouhá; u Heinricha nelze
|
|---|
| [35] |
upříti, jak uz na str. 12. podotknuto, Ze nékdy jeho přízvuk
|
|---|
| [36] |
nedbá přízvuku přirozeného, což je znamení přechodu k po-
|
|---|
| [37] |
čítání slabik, na pi. maregrava Wilhelm und Titurel, dar
|
|---|
| [38] |
af keklich daz urs sin, der üns werlich erzeiget hát, ein kranz
|
|---|
| [39] |
prislichen guldin.
|
|---|
