Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
60
Ale kterak mûze Knieschek nazyvati stale ') Tkadlocka
„parodií“ Ackermanna? Tymż pravem by se zajisté mnohá
slavná báseň německá mohla nazvati parodii svćho francouz-
kého originálu (jako vůbec Goethe tento spisob překládání,
v středověku oblíbený, travesticí nazval). Tkadlecek, chtě na-
psati knihu o svém opravdovém nebo domnělém neštěstí v lásre,
ohlížel se po středověkém zvyku po nějakém originále a vy-
volil si německého Ackermanna (nebo jeho original), ktery pak
musil podrobiti bolestné proměně hlavních osob a částečně
i myšlenek. Napodobil ostatně jen prvních šestnáct kapitol a
nedodal ani závěr, který německý román tak pěkně ukončuje,
což nesvědčí právě o velkém důmyslu jeho. —
Zdali Štítného „helmbrecht“ a „hembrechtice“ se zakládá
na českém zpracování pěkné básně Wernherovy nebo na zná-
mosti její v Čechách, nemohu určitě rozhodnouti, pokládám
však existenci české básně za pravděpodobnější; význam apel-
lativní mohl se lehce vyvinouti ze závěru básně, ale v ně-
meckých pramenech se nevyskýtá. Že slovo o sobě neznamená
frejíře, jak Sabina opisuje z Erbena, nemusím asi dokazovati.
Zakončím tento zběžný přehled jménem prvního známého
básníka českého, pana Smila Flašky z Pardubic. Kdežto jeho
Nová rada je zcela samostatná, napodobil v druhé poučné
básní „Radě otce synovi“ ovšem že zcela volně německou báseň
„Der Winsbeke“ 9).
Tento vliv německý na lyriku, epiku, drama a didaktiku
českou ani války husitské na dlouho nepřerušily, vždyť i pro-
stonárodní literatura byla jím prosůklá, a německou trojdílnou
strofou zahfmèëla i ta piseñ husitskà ,KdoZ jste Boží bo-
jovníci“, která proto Němcům zajisté neznéla lahodnéji ?).
V.
Mocný vliv, který Němci měli na Čechy a Slovany vůbec,
na jich jazyk, zvyky, pověsti, literaturu, nezabránil tomu, aby
zase opáčně v menší míře nepodlehli vlivu slovanskému.
1) Nejnověji v recensi Pypina-Spasowicze, v Mitth. d. Ver. f.
Gesch. d. Dtschen in Bóhmen XXIII. Lit. Beil. 65.
2) Feifalik ve Wiener S.-B. XX XIL. str. 685.
5) Srv. k tomuto a hlavně k předešlému odstavci článek Mar-
tinüv v „Anzeiger für deutsches alterthum und deutsche litteratur“
IT, 107—118.
