1071

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images - Tags: Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

1

nemění, nebo jiné kriterium (1. os. sg. na -z proti -£/) svědčí rovněž druhé pol. XIV. věku (dr. Vondrák, Listy fil. 1886, 53).

Shrneme-li tato dvě pozorování, poznáme, že český Tri- stram pochází asi z polovice století čtrnáctého, a nepoložíme ho s Jirečkem až do konce století, protože je v něn zmíněna puška ), nýbrž pripíšeme tuto pušku fantasii pozdějšího opiso- vače. Též v jednom rukopise Nibelungů varuje Dětřich Bur- gundany, že Kriemhilda jim kladla nástrahu, Ze naplnila jámu sírou a uhlím, aby je vyhodila do povělří. Obě části jsou skoro souvéky, rozdily v přesnosti rýmu zakládají se na různém nadání obou básníků.

Básník části druhé jest mnohem zajímavější individualitou než básník první; jak obratně dovedl ukliditi neshody, vzešlé z užívání rozličných pramenů! Jedna jenom mu ušla (což i Knieschek prehlédD: kdyz Tristram je veden k smrti, potká dvakräle Tynasa (194 1, a 197, 11), jednou dle Eilharda, po- druhé dle Heinricha. Ale také jeho přechody od jednoho pra- mene ke druhému zdají se býti odůvodněny; když se podjal práce, zamlouval se mu nejlépe Gotfrid, ač při něm, nemaje smyslu pro jemnější problémy psychologické, pořád krátil, zneužívání božího soudu příčilo se snad náboženskému citu jeho, a vrátil se tedy zase k Eilhardovi, ale kdyZ Eilhard vy- pravuje hnusnym a sprostym spüsobem o osudu, kterému od- souzená Izalda méla propadnouti, tu presel k Heinrichovi, jenz vypravuje touž episodu mnohem ušlechtileji. Pak, když milenci se uchýlí do lesa, zcela právem se zase vrátil k Eilh., který vypravuje pěknou episodu o tajeplném nahém meči, ležícím mezi milenci, což Heinrich nahradil Isti prajednoduchou a pro- saickou, protože povídka o meči stála již u Gotfrida, a on ji nemolıl opakovati. Pak, kdyż Tristram opustil Izaldu, a po- prvé se s ni setkal, následuje u Eilharda dlouhá řada nudných a jednotvárných podvodů, spáchaných od milenců na Markovi, což Heinrich všechno shrnuje v jediné přestrojení za blázna; docela dobie cesky bisnik ho tedy sleduje a neopouští až do konce básně.

Rukopis Gotfrido-Heinrichovské básně, který byl předlohou českého básníka, byl asi dosti podobný rukopisu florentinskému ; Izalda najímá na Brangenenu vrahy

!) Cas. Ces. Mus. XXXV., 270.