1
nemění, nebo jiné kriterium (1. os. sg. na -z proti -£/) svědčí
rovněž druhé pol. XIV. věku (dr. Vondrák, Listy fil. 1886, 53).
Shrneme-li tato dvě pozorování, poznáme, že český Tri-
stram pochází asi z polovice století čtrnáctého, a nepoložíme
ho s Jirečkem až do konce století, protože je v něn zmíněna
puška ), nýbrž pripíšeme tuto pušku fantasii pozdějšího opiso-
vače. Též v jednom rukopise Nibelungů varuje Dětřich Bur-
gundany, že Kriemhilda jim kladla nástrahu, Ze naplnila jámu
sírou a uhlím, aby je vyhodila do povělří. Obě části jsou skoro
souvéky, rozdily v přesnosti rýmu zakládají se na různém
nadání obou básníků.
Básník části druhé jest mnohem zajímavější individualitou
než básník první; jak obratně dovedl ukliditi neshody, vzešlé
z užívání rozličných pramenů! Jedna jenom mu ušla (což
i Knieschek prehlédD: kdyz Tristram je veden k smrti, potká
dvakräle Tynasa (194 1, a 197, 11), jednou dle Eilharda, po-
druhé dle Heinricha. Ale také jeho přechody od jednoho pra-
mene ke druhému zdají se býti odůvodněny; když se podjal
práce, zamlouval se mu nejlépe Gotfrid, ač při něm, nemaje
smyslu pro jemnější problémy psychologické, pořád krátil,
zneužívání božího soudu příčilo se snad náboženskému citu
jeho, a vrátil se tedy zase k Eilhardovi, ale kdyZ Eilhard vy-
pravuje hnusnym a sprostym spüsobem o osudu, kterému od-
souzená Izalda méla propadnouti, tu presel k Heinrichovi, jenz
vypravuje touž episodu mnohem ušlechtileji. Pak, když milenci
se uchýlí do lesa, zcela právem se zase vrátil k Eilh., který
vypravuje pěknou episodu o tajeplném nahém meči, ležícím
mezi milenci, což Heinrich nahradil Isti prajednoduchou a pro-
saickou, protože povídka o meči stála již u Gotfrida, a on ji
nemolıl opakovati. Pak, kdyż Tristram opustil Izaldu, a po-
prvé se s ni setkal, následuje u Eilharda dlouhá řada nudných
a jednotvárných podvodů, spáchaných od milenců na Markovi,
což Heinrich všechno shrnuje v jediné přestrojení za blázna;
docela dobie cesky bisnik ho tedy sleduje a neopouští až do
konce básně.
Rukopis Gotfrido-Heinrichovské básně, který byl předlohou
českého básníka, byl asi dosti podobný rukopisu florentinskému ;
Izalda najímá na Brangenenu vrahy
!) Cas. Ces. Mus. XXXV., 270.
