| [1] |
|
|---|
| [2] |
nemění, nebo jiné kriterium (1. os. sg. na -z proti -£/) svědčí
|
|---|
| [3] |
rovněž druhé pol. XIV. věku (dr. Vondrák, Listy fil. 1886, 53).
|
|---|
| [4] |
Shrneme-li tato dvě pozorování, poznáme, že český Tri-
|
|---|
| [5] |
stram pochází asi z polovice století čtrnáctého, a nepoložíme
|
|---|
| [6] |
ho s Jirečkem až do konce století, protože je v něn zmíněna
|
|---|
| [7] |
puška ), nýbrž pripíšeme tuto pušku fantasii pozdějšího opiso-
|
|---|
| [8] |
vače. Též v jednom rukopise Nibelungů varuje Dětřich Bur-
|
|---|
| [9] |
gundany, že Kriemhilda jim kladla nástrahu, Ze naplnila jámu
|
|---|
| [10] |
sírou a uhlím, aby je vyhodila do povělří. Obě části jsou skoro
|
|---|
| [11] |
souvéky, rozdily v přesnosti rýmu zakládají se na různém
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
Básník části druhé jest mnohem zajímavější individualitou
|
|---|
| [14] |
než básník první; jak obratně dovedl ukliditi neshody, vzešlé
|
|---|
| [15] |
z užívání rozličných pramenů! Jedna jenom mu ušla (což
|
|---|
| [16] |
i Knieschek prehlédD: kdyz Tristram je veden k smrti, potká
|
|---|
| [17] |
dvakräle Tynasa (194 1, a 197, 11), jednou dle Eilharda, po-
|
|---|
| [18] |
druhé dle Heinricha. Ale také jeho přechody od jednoho pra-
|
|---|
| [19] |
mene ke druhému zdají se býti odůvodněny; když se podjal
|
|---|
| [20] |
práce, zamlouval se mu nejlépe Gotfrid, ač při něm, nemaje
|
|---|
| [21] |
smyslu pro jemnější problémy psychologické, pořád krátil,
|
|---|
| [22] |
zneužívání božího soudu příčilo se snad náboženskému citu
|
|---|
| [23] |
jeho, a vrátil se tedy zase k Eilhardovi, ale kdyZ Eilhard vy-
|
|---|
| [24] |
pravuje hnusnym a sprostym spüsobem o osudu, kterému od-
|
|---|
| [25] |
souzená Izalda méla propadnouti, tu presel k Heinrichovi, jenz
|
|---|
| [26] |
vypravuje touž episodu mnohem ušlechtileji. Pak, když milenci
|
|---|
| [27] |
se uchýlí do lesa, zcela právem se zase vrátil k Eilh., který
|
|---|
| [28] |
vypravuje pěknou episodu o tajeplném nahém meči, ležícím
|
|---|
| [29] |
mezi milenci, což Heinrich nahradil Isti prajednoduchou a pro-
|
|---|
| [30] |
saickou, protože povídka o meči stála již u Gotfrida, a on ji
|
|---|
| [31] |
nemolıl opakovati. Pak, kdyż Tristram opustil Izaldu, a po-
|
|---|
| [32] |
prvé se s ni setkal, následuje u Eilharda dlouhá řada nudných
|
|---|
| [33] |
a jednotvárných podvodů, spáchaných od milenců na Markovi,
|
|---|
| [34] |
což Heinrich všechno shrnuje v jediné přestrojení za blázna;
|
|---|
| [35] |
docela dobie cesky bisnik ho tedy sleduje a neopouští až do
|
|---|
| [36] |
|
|---|
| [37] |
Rukopis Gotfrido-Heinrichovské básně, který byl předlohou
|
|---|
| [38] |
českého básníka, byl asi dosti podobný rukopisu florentinskému ;
|
|---|
| [39] |
Izalda najímá na Brangenenu vrahy
|
|---|
| [40] |
!) Cas. Ces. Mus. XXXV., 270.
|
|---|
