1005

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images - Tags: Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

volil za nástroj oxfordského studenta Jeronyma pražského, jenž přenesl Viklifovy knihy do Německa až do té doby pravověrného. Prvním vykladačem bludného učení stal se Jan Hus, s nímž spojil se jmenovaný Jeronym. Byla to dvojice démonů, jež pod rouškou svatosti se proměnila v pár andělů. Ducha svatého však tito dva tovaryši oklamati nedovedli. Řídilt on koncil kostnický, na němž oba byli vyslýcháni, odsouzeni a odpraveni. Tím učení Viklefovu nebylo nikterak konce. Mělať ona drzá bezbožnost mnoho přivrženců po Čechách, jež až po dnešní dobu jsou v tom ohledu zvámy. Viklef, ač již jest dávno mrtev, mluví ve svých českých stoupencích.

Nato uvádí slova, jimiž viklefisté pracují: Desátky kněžské prý jsou vyplodem lakoty a krádeZí. O, prodavaéi evangelia a svátostí! Kdy přijde z Říma exkomunikační bula, odsuzující tento nešvar a zdůrazňující slova: „Zdarma jste obdrželi, zdarma dejte?“ Nadbytek by se měl odděliti mečem a nikoliv slovem. Národům ochuzeným se při tom dostane charitativní podpory a lidstvu pravdy, jež osvo- bodí ducha a zajistí majetek. Řečník vytyčuje při tom tři body, jež při desátcích nutno vzíti v úvahu: 1. Desátky se mají odváděti dobrovolně. 2. Jest hříchem dávati kněžím hříšným. 3. Jest hloupostí platiti kněžím bohatým.

V následující, páté části reprodukuje neznámý autor slova Vikle- fových náhončích: „Uvádím rozhodnutí Kristovo a výklad Pavla vyučeného těmito naukami neklamnými a volám: „Slyšte, obyvatelé země, poslouchejte, věrní církve, rozdavači tajemství, žádající desátků z majetku. Vybírati dary násilím jest barbarství a zrovna tak i vy- bírati almužny jako nějaké poplatky. Jaký povyk asi strhne kněž- stvo názory těmito postižené! Nebojím se množství bezbožných, všechny zaženu sílou dvou slov: „Zdarma dejte!“ Slyšeli jste? Jest třeba snad vyložiti tuto hádanku? Jaké vytáčky budou kdy moci zatemniti výrok tak jasný ?“

Jest tudíž jasno, že kněží nemohou žádati peněz, ale není méně jasno, že lidé též nejsou povinni jich platiti. Již Isatáš napsal slova, jež by měla býti nad branou každého chrámu: „Přijďte, kupte beze stříbra a bez výměny.“ Než věrolomnost kněží prodejných nechce (prý) poučovati stranu protivnou a nestoudná nenasytnost církev- ních celníků byla by několika slovy usvědčena ze mnoha lží. Jaká jest síla pravdy, jak rychle usuzuje! Spor jest již ukončen a může býti pronesen neodvolatelný rozsudek: Desátky nejsou úvěrem kněží ani povinností věřících.

Pokračováním tohoto ostrého útoku jest následující (VI.) kapitola. Od půdy kanonického práva přechází k praxi, řka: „Já o sobě řeknu vážně své mínění, jež bude snad někomu méně příjemno, ale které

103