EN | ES |

Facsimile Lines

1005


< Page >

[1]
volil za nástroj oxfordského studenta Jeronyma pražského, jenž
[2]
přenesl Viklifovy knihy do Německa do doby pravověrného.
[3]
Prvním vykladačem bludného učení stal se Jan Hus, s nímž spojil
[4]
se jmenovaný Jeronym. Byla to dvojice démonů, jež pod rouškou
[5]
svatosti se proměnila v pár andělů. Ducha svatého však tito dva
[6]
tovaryši oklamati nedovedli. Řídilt on koncil kostnický, na němž
[7]
oba byli vyslýcháni, odsouzeni a odpraveni. Tím učení Viklefovu
[8]
nebylo nikterak konce. Mělať ona drzá bezbožnost mnoho přivrženců
[9]
po Čechách, jež po dnešní dobu jsou v tom ohledu zvámy.
[10]
Viklef, již jest dávno mrtev, mluví ve svých českých stoupencích.

[11]
Nato uvádí slova, jimiž viklefisté pracují: Desátky kněžské prý
[12]
jsou vyplodem lakoty a krádeZí. O, prodavaéi evangelia a svátostí!
[13]
Kdy přijde z Říma exkomunikační bula, odsuzující tento nešvar a
[14]
zdůrazňující slova: Zdarma jste obdrželi, zdarma dejte? Nadbytek
[15]
by se měl odděliti mečem a nikoliv slovem. Národům ochuzeným
[16]
se při tom dostane charitativní podpory a lidstvu pravdy, jež osvo-
[17]
bodí ducha a zajistí majetek. Řečník vytyčuje při tom tři body, jež
[18]
při desátcích nutno vzíti v úvahu: 1. Desátky se mají odváděti
[19]
dobrovolně. 2. Jest hříchem dávati kněžím hříšným. 3. Jest hloupostí
[20]
platiti kněžím bohatým.

[21]
V následující, páté části reprodukuje neznámý autor slova Vikle-
[22]
fových náhončích: Uvádím rozhodnutí Kristovo a výklad Pavla
[23]
vyučeného těmito naukami neklamnými a volám: Slyšte, obyvatelé
[24]
země, poslouchejte, věrní církve, rozdavači tajemství, žádající desátků
[25]
z majetku. Vybírati dary násilím jest barbarství a zrovna tak i vy-
[26]
bírati almužny jako nějaké poplatky. Jaký povyk asi strhne kněž-
[27]
stvo názory těmito postižené! Nebojím se množství bezbožných,
[28]
všechny zaženu sílou dvou slov: Zdarma dejte! Slyšeli jste? Jest
[29]
třeba snad vyložiti tuto hádanku? Jaké vytáčky budou kdy moci
[30]
zatemniti výrok tak jasný ?

[31]
Jest tudíž jasno, že kněží nemohou žádati peněz, ale není méně
[32]
jasno, že lidé též nejsou povinni jich platiti. Již Isatáš napsal slova,
[33]
jež by měla býti nad branou každého chrámu: Přijďte, kupte beze
[34]
stříbra a bez výměny. Než věrolomnost kněží prodejných nechce
[35]
(prý) poučovati stranu protivnou a nestoudná nenasytnost církev-
[36]
ních celníků byla by několika slovy usvědčena ze mnoha lží. Jaká
[37]
jest síla pravdy, jak rychle usuzuje! Spor jest již ukončen a může
[38]
býti pronesen neodvolatelný rozsudek: Desátky nejsou úvěrem kněží
[39]
ani povinností věřících.

[40]
Pokračováním tohoto ostrého útoku jest následující (VI.) kapitola.
[41]
Od půdy kanonického práva přechází k praxi, řka: o sobě řeknu
[42]
vážně své mínění, jež bude snad někomu méně příjemno, ale které

[43]
103


Text viewFacsimile