| [1] |
|
|---|
| [2] |
Nezbývá nám tedy nic rozumnejsiho ani sluśnójsiho neż obróatiti se
|
|---|
| [3] |
v té příčině k řeči těchto zbytků vůbec a ku přehlasování samohlásky «
|
|---|
| [4] |
zvláàt. O tom uz P. J. Safarík ©) dobie ucí, Ze ,v XIVtém století mnohem
|
|---|
| [5] |
dále bylo provedeno, nežli později, aby se zachovalo, za dobré uznáno; tak
|
|---|
| [6] |
ku př. tehdáž psáváno i: pečiji, naptniji, osvěciji, zamuciji, ponižiji, kraliji
|
|---|
| [7] |
povysiji, anobrz i Simí místo sumf (bluk v povětří Simi, Pass.) atd., s čehož
|
|---|
| [8] |
později zase sešlo“. Já sem hleděl i počátek přehlasování téhož ustanoviti
|
|---|
| [9] |
a položil sem jej i skutečně poprvé?) na konec XIII století, podruhé však
|
|---|
| [10] |
o tři roky později pomknul sem jej už do XIV. Mínění toto ujalo se i tam,
|
|---|
| [11] |
kde bych toho nejméně byl očekával, ale nezastavuji se nad tím příliš, maje
|
|---|
| [12] |
mezi jiným i to na mysli, že žádná z nejstarších památek jazyka českého
|
|---|
| [13] |
mimo jednotlivá slova, vyskytající se v listinách, nenaráží na věk, kdy byla
|
|---|
| [14] |
psána, tak patrně jako zbytek Legendy o Jidáši. Počátku jeho, nemýlím-li se,
|
|---|
| [15] |
V, Hanka“) prvý tak rozuměl, že se týká zavraždění k. Václava III, které se
|
|---|
| [16] |
stalo 4 srpna 1306 r. Mínění tomu přisvědčují nejen: vydavatelé Výboru
|
|---|
| [17] |
(I, 169 a 170) než každý, kdokoli se podnes i veřejně zmínil o věku dotčené
|
|---|
| [18] |
Legendy. Ale k určení toho, oč nám právě jde, neobrátil jí nikdo posavad.
|
|---|
| [19] |
Maje se proti tomu jinde zvlášť ozvati, přestanu tu na následujícím výkladě.
|
|---|
| [20] |
Ve zbytku též Legendy objevuje se přehláska + z u jen dvakrát a sice:
|
|---|
| [21] |
ve pfedlozce mezi & ve příslovce v éilé (1°, 19 a 22, kde je tato psána:
|
|---|
| [22] |
wchalé a ona Mez). Že mezi vzniklo přehlasováním w v $ z mezu a toto
|
|---|
| [23] |
z dvojného lokalu mez:, to uzná každý, komu jsou dosavadní výsledky jazyko-
|
|---|
| [24] |
zpytu slovanského s dostatek známy. Týž nebude ani o tom pochybovati, že
|
|---|
| [25] |
lokal jedn. 646 též tak vznikl z čulč, jemužto přiměřený nominativ zní čulo
|
|---|
| [26] |
a ten není mic jiného než činné příčestí minulé, pošlé od čuju, které se
|
|---|
| [27] |
v dotéené Legendé na 2*, 36 též objevuje co Chziuyu za nynéjsí &ji. Że
|
|---|
| [28] |
tamze není jiných přehlásek < z w, o tom se možná s dostatek přesvědčiti
|
|---|
| [29] |
i dle Výboru (I, 169—174) samého. Ve překrásných a přečetných spisech
|
|---|
| [30] |
Tomáše ze Štítného, + okolo r. 1404, naproti tomu přehlasování м v 4 již
|
|---|
| [31] |
opravdu tak daleko dospělo, jak sem výše slovy Šafaříkovými oznámil. Maje
|
|---|
| [32] |
konečně i několik místných jmen složených s mezí V listinách XIII století
|
|---|
| [33] |
a spolu i to na mysli, že prvopočátky všech věcí jsou nepatrné, vracím se
|
|---|
| [34] |
nyní ku prvotnému mínění svému o počátku přehlasování u vi, klada jej
|
|---|
| [35] |
ovšem do druhé polovice XIII století vůbec. Co se pak týče konce přehlaso-
|
|---|
| [36] |
vání téhož, ten sem též už s dostatek určil na str. 113 a 114 Brusu svého.
|
|---|
| [37] |
Proskoumav s té strany zbytky přítomné, dospěl sem konečně k tomu
|
|---|
| [38] |
přesvědčení, že nejstarším z nich je BM a že se ostatní tak mají věkem
|
|---|
| [39] |
k sobě vespolek, jak je právě vyčtu, klada na prvé místo JH, na druhé B,
|
|---|
| [40] |
na třetí M, na čtvrté Š a na páté SV.
|
|---|
| [41] |
6) Počátkové staročeské mluvnice. V Praze 1848, str. 15.
|
|---|
| [42] |
*) Zvukoslovi jazyka staro- i novo-českého a slovenského. V Praze 1854. str. 52 a 53.
|
|---|
| [43] |
Srovnávací mluvnice jazyka čes. a slovens. V Praze 1857, str. 124.
|
|---|
| [44] |
8) Časopis mus. 1841 r. str. 338.
|
|---|
