[1] |
|
---|
[2] |
bratra a švagra našeho najmilejšieho, vepsáno slovo od slova jest, a tiemto listem
|
---|
[3] |
mocně potvrzujem, chtíce tomu, aby od každého člověka v celosti a pevně, jakž
|
---|
[4] |
v sobě zní, zachovány byly, a to bez naší, budúcích našich králuov Českých a marg-
|
---|
[5] |
krabí Moravských, i jiných všech lidí všelijakých překážek a otporností. Tomu na
|
---|
[6] |
svědomí pečet naši královskúů k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán v Brně
|
---|
[7] |
v neděli postní, jenž slove Judica, léta boZieho tisícého pétistého sedmmecitmého,
|
---|
[8] |
a královstvie našich Českého a Uherského prvního [7. dubna 1527]. Ferdinand.
|
---|
[9] |
Vidit Adam cancellarius, manu propria.
|
---|
[10] |
Přivěšena jest veliká, úplně zachovaná pečet.
|
---|
[11] |
CLVI.
|
---|
[12] |
Královna Anna postupuje margkrabství Moravské králi Ferdinandovi, svému manželu. V Brně
|
---|
[13] |
10. dubna 1527.
|
---|
[14] |
Orig. ve stavovském arch. mor. — V. II. 78. Kopie zemsk. arch. mor. v Brně ve sbírce
|
---|
[15] |
|
---|
[16] |
My Anna, z božie milosti Česká, Uherská etc. králová, arcikněžna Rakouská,
|
---|
[17] |
margkrabina Moravská, Lucmburská a Slezská kněžna a Lužická margkrabina oc.
|
---|
[18] |
Oznamujem tiemto listem všem: Jakož po smrti najjasnějšícho knieZete pana Lu-
|
---|
[19] |
dvíka, Uherského a Českého sc krále a margkrabí Moravského oc, pána a bratra
|
---|
[20] |
našeho najmilejšicho, duostojný u bozě otec pan Stanislav biskup, páni, preláti, ry-
|
---|
[21] |
tieřstvo a města margkrabstvie Moravského, podle slibu od nich králi Vladislavovi
|
---|
[22] |
slavné paměti, pánu otci našemu najmilejšiemu, a dědicóm JMti učiněného, nás za
|
---|
[23] |
pravú dčdičku téhož margkrabstvie vyznali a přijali jsú, a po nás a s vuolí naší
|
---|
[24] |
najjasnější knieže pana Ferdinanda, Českého a Uherského oc krále, infanta v Hi-
|
---|
[25] |
španii, arciknieže Rakouské, margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské knieže
|
---|
[26] |
a LuZicky margkrabie oc, pana manžela našeho najmilejšicho, za pána svého dědič-
|
---|
[27] |
ného. Kdež my nynie při příjezdu našem sem do Brna při přítomnosti těch stavuov
|
---|
[28] |
nahoře jmenovaných všecko právo naše nám na témž margkrabstvie a stavich näle-
|
---|
[29] |
žité na svrchu jmenovaného krále, pana manžela našeho, převésti a jim na to list
|
---|
[30] |
dáti podvoliti se ráčili. A protož podle takového převedenie a podvolenie našeho na
|
---|
[31] |
JKMt pana manžela našeho najmilejšícho všecko právo naše tiemto listem převedli
|
---|
[32] |
jsme a mocně převozujem, tak aby JKMt právem naším margkrabstvie Moravské
|
---|
[33] |
držel a jeho užieval do živnosti JMti, tak jako jsme my toho sami právo a moc
|
---|
[34] |
měli, beze vší překážky naší. Než jestliže by pán Buoh všemohúcí pana manžela
|
---|
[35] |
našeho JMt bez dědicuov z tohoto světa povolati ráčil prvé nežli nás, tehdy takové
|
---|
[36] |
právo naše dědičně zase na nás připadnúti má na témž margkrabstvie a staviech.
|
---|
[37] |
Tomu na svědomie pečet naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán
|
---|
[38] |
'*) Vytištěno v Rezkové práci: Ferdinands I. Wahl und Regierungsantritt p. 171.
|
---|