| [1] |
|
|---|
| [2] |
na př. na str. 75 (I) jako úvod ke kázání „na neděli mezi slavností
|
|---|
| [3] |
vánoční a novým létem“ podává tento právnický výklad: „Pravda při
|
|---|
| [4] |
světském právě málo váží, jestli se průvody nedovodí: Nebo byť
|
|---|
| [5] |
i původ aneb obviněný pravdu mluvil, však nemá-li průvodu, právo
|
|---|
| [6] |
ho neospravedlňuje. Jsau zajisté dvě strany sobě odporné: Jedna ža-
|
|---|
| [7] |
luje, druhá odpírá: a saudce nejsa povědomý těch věcí do srdce
|
|---|
| [8] |
hleděti nemůže, jest tedy potřebí, aby žalobník svědky provodil a ob-
|
|---|
| [9] |
viněný odvodil, aby pravda se ukázala a spravedlnost od práva při-
|
|---|
| [10] |
sauzena byla: A tať jest opatrnost tělesná, v obcování vezdejšího ži-
|
|---|
| [11] |
vota potřebná, zvláště v veliké při.“ (1 75). Po příslušném textě
|
|---|
| [12] |
evangelia následuje výklad. Po krátkém úvodě kazatel podává ro z-
|
|---|
| [13] |
dělení výkladu, na př. praví v 1. kázání (na 1. neděli adv.), že
|
|---|
| [14] |
bude rozjimati o dvou věcech: „1. Jaký jest král Kristus a jaké
|
|---|
| [15] |
království jeho?“ „2. Která povinnost lidu poddaného tomu králi?“
|
|---|
| [16] |
O těch dvou věcech pak obšírně vykládá. Kazatel vyjímá tedy vždy
|
|---|
| [17] |
hlavní myšlenky (obyčejně dvě) z textu, a tyto tvoří potom osnovu
|
|---|
| [18] |
výkladu. Často Dikast podává na tutéž neděli dvojí i více
|
|---|
| [19] |
kázání, na př. na Hod Boží Velikonoční jest dokonce čtvero kázání
|
|---|
| [20] |
(I 319— 349): 1. s výkladem na ev. sv. Jana 20. k., 2. s výkladem
|
|---|
| [21] |
na ev. sv. Marka v 16. k., 3. „Historia o Jozefovi, kterýž nesl obraz
|
|---|
| [22] |
Krista Pána“, výklad na I. knihu Mojž. kap. 41., 4. „Vysvětlení hi-
|
|---|
| [23] |
storie o Samsonovi, kterýž byl obraz pravého Samsona Pána J. K.“
|
|---|
| [24] |
„Z knihy Judicum, Saudců kap. 14.“
|
|---|
| [25] |
Výklady Dikastovy jsou vyplněny zvláště hojnými příklady
|
|---|
| [26] |
z písma sv. Též z historie světské kazatel uvádí rád příklady ;
|
|---|
| [27] |
na př. káže, že boháči bývají často pyšní, a dodává: „Augustus, ten
|
|---|
| [28] |
slávy, triumfu hleděl a toho roku chrám Marsovi dediciroval s veli-
|
|---|
| [29] |
kými náklady a dívadly obyčejných kratochvílných her.“ (I 55). Jiný
|
|---|
| [30] |
příklad: „Julianus císař, poběhlec od víry křesťanské, pohrůžku učinil
|
|---|
| [31] |
křesťanům strašlivau, že jich, navrátí-li se z Perské země, živiti ne-
|
|---|
| [32] |
chce; na cestě s hůry povětří střelau postřelen scepenél(l)" (I 73).
|
|---|
| [33] |
V jiném kázání praví, že křesťané věrní se modlívali i za pohanské
|
|---|
| [34] |
císaře, ale že bludní a nevěrní krále „mordují“: „Tím násilím zamor-
|
|---|
| [35] |
dován Hendrych třetí toho jména Franský král. Jtem Vyllím, kníže
|
|---|
| [36] |
Auraniae. To násilí chtělo odjíti hrdlo Henrycha čtvrtého toho jména,
|
|---|
| [37] |
krále Franského, a teď nedávno Jakuba, krále Englického, chtělo
|
|---|
| [38] |
zahladiti . .. “ (I 25). O noci bartolomějské v Paříži: „Když léta
|
|---|
| [39] |
Páně 1572 před lety čtyřidcíti onen veliký pán, Kašpar Kolignius,
|
|---|
| [40] |
Ammiral Franský, v té šlachtatě (1) zvádné pařížské, kdež křesťanů přes
|
|---|
| [41] |
třidceti tisíců zmordováno bylo, zamordován byl: hlavu jeho do Říma
|
|---|
