354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

204

na př. na str. 75 (I) jako úvod ke kázání „na neděli mezi slavností vánoční a novým létem“ podává tento právnický výklad: „Pravda při světském právě málo váží, jestli se průvody nedovodí: Nebo byť i původ aneb obviněný pravdu mluvil, však nemá-li průvodu, právo ho neospravedlňuje. Jsau zajisté dvě strany sobě odporné: Jedna ža- luje, druhá odpírá: a saudce nejsa povědomý těch věcí do srdce hleděti nemůže, jest tedy potřebí, aby žalobník svědky provodil a ob- viněný odvodil, aby pravda se ukázala a spravedlnost od práva při- sauzena byla: A tať jest opatrnost tělesná, v obcování vezdejšího ži- vota potřebná, zvláště v veliké při.“ (1 75). Po příslušném textě evangelia následuje výklad. Po krátkém úvodě kazatel podává ro z- dělení výkladu, na př. praví v 1. kázání (na 1. neděli adv.), že bude rozjimati o dvou věcech: „1. Jaký jest král Kristus a jaké království jeho?“ „2. Která povinnost lidu poddaného tomu králi?“ O těch dvou věcech pak obšírně vykládá. Kazatel vyjímá tedy vždy hlavní myšlenky (obyčejně dvě) z textu, a tyto tvoří potom osnovu výkladu. Často Dikast podává na tutéž neděli dvojí i více kázání, na př. na Hod Boží Velikonoční jest dokonce čtvero kázání (I 319— 349): 1. s výkladem na ev. sv. Jana 20. k., 2. s výkladem na ev. sv. Marka v 16. k., 3. „Historia o Jozefovi, kterýž nesl obraz Krista Pána“, výklad na I. knihu Mojž. kap. 41., 4. „Vysvětlení hi- storie o Samsonovi, kterýž byl obraz pravého Samsona Pána J. K.“ „Z knihy Judicum, Saudců kap. 14.“

Výklady Dikastovy jsou vyplněny zvláště hojnými příklady z písma sv. Též z historie světské kazatel uvádí rád příklady ; na př. káže, že boháči bývají často pyšní, a dodává: „Augustus, ten slávy, triumfu hleděl a toho roku chrám Marsovi dediciroval s veli- kými náklady a dívadly obyčejných kratochvílných her.“ (I 55). Jiný příklad: „Julianus císař, poběhlec od víry křesťanské, pohrůžku učinil křesťanům strašlivau, že jich, navrátí-li se z Perské země, živiti ne- chce; na cestě s hůry povětří střelau postřelen scepenél(l)" (I 73). V jiném kázání praví, že křesťané věrní se modlívali i za pohanské císaře, ale že bludní a nevěrní krále „mordují“: „Tím násilím zamor- dován Hendrych třetí toho jména Franský král. Jtem Vyllím, kníže Auraniae. To násilí chtělo odjíti hrdlo Henrycha čtvrtého toho jména, krále Franského, a teď nedávno Jakuba, krále Englického, chtělo zahladiti . .. “ (I 25). O noci bartolomějské v Paříži: „Když léta Páně 1572 před lety čtyřidcíti onen veliký pán, Kašpar Kolignius, Ammiral Franský, v té šlachtatě (1) zvádné pařížské, kdež křesťanů přes třidceti tisíců zmordováno bylo, zamordován byl: hlavu jeho do Říma