| [1] |
|
|---|
| [2] |
svou způsobem překvapujícím se blíží názorům Chelčického.“ (J. Vlček,
|
|---|
| [3] |
Děj. č. lit. I. 189). V jeho kázáních obrážejí se myšlenky, jimiž se tehdy
|
|---|
| [4] |
působilo na mysl českou a které se nemohly ani vyjadřovati jiným způ-
|
|---|
| [5] |
sobem v době, kdy zkaženost mravů, jíž Rokycana tak se děsí, roz-
|
|---|
| [6] |
šiřila se i ve stavu duchovním způsobem nebývalým. Rokycanajest
|
|---|
| [7] |
synem nezdařené revoluce, jak dí o něm správně Denis, a tedy
|
|---|
| [8] |
„nezlomná houževnatost nezdařené revoluce“, vzdorovitost a tyrdošij-
|
|---|
| [9] |
nost dodávají i kázáním jeho podobného rázu, který se jeví v ne-
|
|---|
| [10] |
ústupném hájení zásad slohem břitkým, pádným, nevy-
|
|---|
| [11] |
hýbajícímseanivtipůmanijistékousavostiasarkasmu,
|
|---|
| [12] |
když E. vidí, že všude a ve všem převládá smyslnost, marnivost a
|
|---|
| [13] |
záliba ve světských věcech, mravního života však se nedbá; pak ne-
|
|---|
| [14] |
můžeme se diviti, že jde časem i do krajnosti.
|
|---|
| [15] |
Význam Rokycanův v české literatuře býval často
|
|---|
| [16] |
podceňován. Palacký o jeho spisech pronáší nepříznivý
|
|---|
| [17] |
úsudek (Děj. nár. čes., IV. 1, 392, podobně Výbor z lit. č. II. 731-2),
|
|---|
| [18] |
Ze nevynikají prf ani slohem, anipůvodností a důmysl-
|
|---|
| [19] |
ností obsahu nad jiné podobné spisy věku svého. Goll (COM 1879)
|
|---|
| [20] |
praví, Ze soud tento byl by spravedlivy jen o domnélé postille
|
|---|
| [21] |
Rokyceanové, o pravé váak Ze jest krivdounemalou, nebot
|
|---|
| [22] |
tato vykazuje původci svému neposlední místo v ději-
|
|---|
| [23] |
nách literatury české dobystřední; vždyť cenujejí uznal
|
|---|
| [24] |
již Jungmann tím, že ji přijal mezi prameny svého Slovníku.
|
|---|
| [25] |
B. Dudík uznává cenu postilly Rokycanovy, podotýkaje o ní, že
|
|---|
| [26] |
jest z ní patrno, jak dúrazné Rokycana dovedl käzati. Winter
|
|---|
| [27] |
chválí živý ráz jeji; vżdyt Rokycana vynikal „v 2. pol. 15. stol.
|
|---|
| [28] |
nade všecky kazatele“. „Co tu čteš v jeho Postille, jest takořka on
|
|---|
| [29] |
sám, živý, horlivý, ostrý, nezdvořilý, někdy poetický, i zase holá
|
|---|
| [30] |
realistická prosa... Kde vidél hřích, nikoho neušetřil. . . Rokycana
|
|---|
| [31] |
téměř plýtval rázovitými slovy...“ (Winter, Život círk. II. 887.)
|
|---|
| [32] |
Denis praví sice o něm, že nebyl ani velikým logikem ani
|
|---|
| [33] |
vynikajícím theologem, že však v postille jeho poznáváme
|
|---|
| [34] |
jasně jeho umění; jsou prýto opravdová kázání určená
|
|---|
| [35] |
pro čtení. J. Vlček konéčně praví o postille Rokycanové tato
|
|---|
| [36] |
slova: „I v psaném slově Postilly je zřejmo, že původně bylo mlu-
|
|---|
| [37] |
veno: řečnické pathos kazatelovo anáruživý stesk
|
|---|
| [38] |
sklamaného zní zfetelné zživých, prostonárodné
|
|---|
| [39] |
jadrných jeho výkladův.“ (Vlč. Děj. lit. č. TI. str. 192.) —
|
|---|
| [40] |
Stopujeme-li české kazatele od dob Waldhauserových, shledáváme
|
|---|
| [41] |
až do Chelčického postupně vždy ostřejší tón, slova vždy bezohlednější,
|
|---|
