354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

150

svou způsobem překvapujícím se blíží názorům Chelčického.“ (J. Vlček, Děj. č. lit. I. 189). V jeho kázáních obrážejí se myšlenky, jimiž se tehdy působilo na mysl českou a které se nemohly ani vyjadřovati jiným způ- sobem v době, kdy zkaženost mravů, jíž Rokycana tak se děsí, roz- šiřila se i ve stavu duchovním způsobem nebývalým. Rokycanajest synem nezdařené revoluce, jak dí o něm správně Denis, a tedy „nezlomná houževnatost nezdařené revoluce“, vzdorovitost a tyrdošij- nost dodávají i kázáním jeho podobného rázu, který se jeví v ne- ústupném hájení zásad slohem břitkým, pádným, nevy- hýbajícímseanivtipůmanijistékousavostiasarkasmu, když E. vidí, že všude a ve všem převládá smyslnost, marnivost a záliba ve světských věcech, mravního života však se nedbá; pak ne- můžeme se diviti, že jde časem i do krajnosti.

Význam Rokycanův v české literatuře býval často podceňován. Palacký o jeho spisech pronáší nepříznivý úsudek (Děj. nár. čes., IV. 1, 392, podobně Výbor z lit. č. II. 731-2), Ze nevynikají prf ani slohem, anipůvodností a důmysl- ností obsahu nad jiné podobné spisy věku svého. Goll (COM 1879) praví, Ze soud tento byl by spravedlivy jen o domnélé postille Rokyceanové, o pravé váak Ze jest krivdounemalou, nebot tato vykazuje původci svému neposlední místo v ději- nách literatury české dobystřední; vždyť cenujejí uznal již Jungmann tím, že ji přijal mezi prameny svého Slovníku. B. Dudík uznává cenu postilly Rokycanovy, podotýkaje o ní, že jest z ní patrno, jak dúrazné Rokycana dovedl käzati. Winter chválí živý ráz jeji; vżdyt Rokycana vynikal „v 2. pol. 15. stol. nade všecky kazatele“. „Co tu čteš v jeho Postille, jest takořka on sám, živý, horlivý, ostrý, nezdvořilý, někdy poetický, i zase holá realistická prosa... Kde vidél hřích, nikoho neušetřil. . . Rokycana téměř plýtval rázovitými slovy...“ (Winter, Život círk. II. 887.) Denis praví sice o něm, že nebyl ani velikým logikem ani vynikajícím theologem, že však v postille jeho poznáváme jasně jeho umění; jsou prýto opravdová kázání určená pro čtení. J. Vlček konéčně praví o postille Rokycanové tato slova: „I v psaném slově Postilly je zřejmo, že původně bylo mlu- veno: řečnické pathos kazatelovo anáruživý stesk sklamaného zní zfetelné zživých, prostonárodné jadrných jeho výkladův.“ (Vlč. Děj. lit. č. TI. str. 192.) —

Stopujeme-li české kazatele od dob Waldhauserových, shledáváme až do Chelčického postupně vždy ostřejší tón, slova vždy bezohlednější,