| [1] |
|
|---|
| [2] |
samého Boha... Druzí sau pak, ješto soběnevážínictéto
|
|---|
| [3] |
drahé Panny, než mluví: „Žena jako jiná žena !* Ó bídná, zlá a nešle-
|
|---|
| [4] |
chetná úcta! Kde tu smělost vezmau tak mluviti? Ba, jakož jsem řekl
|
|---|
| [5] |
dříve, že takovéž není ani na nebi ani na zemi . . .* (4307),
|
|---|
| [6] |
I žádá tedy R. „zlatého středocestí'“ mezi těmito dvéma extremy:
|
|---|
| [7] |
„Dajž nám, milý Bože, v prostředek uhoditi,*%) kterýž by se tobě
|
|---|
| [8] |
lfbil a tvé milé Matce!* (480).
|
|---|
| [9] |
O úctě k svatým. Rozmohla prý se přílišná úcta
|
|---|
| [10] |
ksvatym: „Kde životy nejisté svatých se rozprávějí, . . . tuť jest dáblu
|
|---|
| [11] |
libo!“ (120%), „ještě ďábel klamá lidi zde i oněmi svatými, kteříž
|
|---|
| [12] |
jsau již tam v nebi“ (336°); „onen onomu svatému slauží, onen oné
|
|---|
| [13] |
svaté, a Ježíše zanedbají; všeť jest to daremné“ (397%); lidé hfeší
|
|---|
| [14] |
a spoléhají při tom na orodovánísvatých (336"), zabíhajíce
|
|---|
| [15] |
při tom až do pověrčivosti: „A, a, prý zimnicíť vládne (t. j. ten a ten
|
|---|
| [16] |
svatý), onano (svatá) prý světskou hanbú, ono aby zuby nebolely, jiný
|
|---|
| [17] |
svatý, onen očima, onen náhlú smrtí (t. vládne), onenno k onomu hledí,
|
|---|
| [18] |
aby mu neshořalo, a Ježíše z nova křižuje, protiví se jemu a k svatým
|
|---|
| [19] |
|
|---|
| [20] |
Ukázali a doložili jsme, že poměr lidu k Bohu spočívá dle Roky-
|
|---|
| [21] |
cany na špatných základech. Lid klesá hloub a hloub, všecko
|
|---|
| [22] |
napomínání, aby se polepšil, jest marné; nic nemůže tímto
|
|---|
| [23] |
lidem hnouti: „Nu, jest-li co té tvrdosti v tomto lidu? Milý, jedno
|
|---|
| [24] |
pomysl na to, muož-li co býti, aby tento lid obměkčilo, aby byl ohbit
|
|---|
| [25] |
a povolen svému Bohu?! Zdali které rány, kteréž Buoh dopouští?
|
|---|
| [26] |
Však oni i toho neumějí vážiti, by to od Boha pro hříchy na né
|
|---|
| [27] |
přicházelo. Zdali které napomínání, zdali která dobrodiní Božská,
|
|---|
| [28] |
zdali které kázání mohau tímto lidem hnúti? Ba muož-li jaké kázání
|
|---|
| [29] |
býti, aby tímto lidem hnulo? Nic nemuož býti, než již tak hávají,
|
|---|
| [30] |
jakż navykli.* (203%). „Po hříchu námiť nic nemuož hnauti, žádná
|
|---|
| [31] |
řeč Boží, ani hrozná ani pékná^. (274^). „Než již oni (lidé) v tom
|
|---|
| [32] |
zabvrzení, a jakZ navykli, tak budau trvati aZ rovnau na věčné zatra-
|
|---|
| [33] |
cení s débly“ (297°); „žádného polepšení v tomto lidu hluchém
|
|---|
| [34] |
a némém^ (291^: pod. 410^", 430^ atd.) ; ,. . . není vláhy, padá símě
|
|---|
| [35] |
na skálu, nemá kofene*. (410. Ano lid jest tak zatvrzely, że
|
|---|
| [36] |
?) Rokycana zamítá často výstřední učení; odporučuje na př. čítání evan-
|
|---|
| [37] |
gelia, ale horlí též proti těm, kteří zavrhují autoritu otců církevních, doktorů
|
|---|
| [38] |
a tradice (v. str. 92—98. tohoto spisu). O tom uvažuje Denis a přichází k závěrku,
|
|---|
| [39] |
že přes to přese všecko vítězí každou chvíli letora Rokycanova nad rozvahou
|
|---|
| [40] |
a proklouzají mu slova dále sahající, než kam myslí a chce. —
|
|---|
