| [1] |
|
|---|
| [2] |
jej jeho úplná sprostnost, zapomenutí všelikých ohledů zevnějších,
|
|---|
| [3] |
nedostatek rozvahy a sebelásky. U nikobo nenávist světa není
|
|---|
| [4] |
úplnější a upřímnější.. ; všecko původu lidského, řády poli-
|
|---|
| [5] |
tické i církevní, staleté tradice, nanky mudrcké zavrhuje bez litosti;
|
|---|
| [6] |
jen jediný má cfl: naplniti zákon Kristüv*. (Denis, Konec
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Chelčický bystře pozoruje lidský život, vidí jeho
|
|---|
| [9] |
světlé i stinné stránky. Kristus ukazuje cestu k světlu, jen
|
|---|
| [10] |
Kristus, nikdo jiný, proto jen Krista má křesťan po cestě
|
|---|
| [11] |
svétla následovati, Krista a jeho evangelického učení; pravý
|
|---|
| [12] |
křesťan má býti pokorný, trpělivý, laskavý i k nepřátelům, má pro
|
|---|
| [13] |
Krista snášeti všecko zlé bez reptánt. Od idealucírkve Kristovy
|
|---|
| [14] |
církev se odehýlila. Cechové chtěli jej obnoviti, ale
|
|---|
| [15] |
nikoliv láskou, nýbrž bojem, vásilím, tedy cestou ne-
|
|---|
| [16] |
pravou, příčící se idealu Syna Člověka. Obrození může nastati
|
|---|
| [17] |
jedině v duchu Kristově, na základě evangelia. A na
|
|---|
| [18] |
tomto základě zbudoval Chelčický svou velkolepou
|
|---|
| [19] |
nauku náboženskou, která v hlavních rysech jest ob-
|
|---|
| [20] |
sažena vjeho postělle. Ve výkladě evangelií Chelčický
|
|---|
| [21] |
viděl nejvhodnější formu „k naznačení stanoviska, s kterého
|
|---|
| [22] |
na všecky zjevy porušenosti v životě jednotlivců i celé tehdejší spo-
|
|---|
| [23] |
lečnosti pohlížel. Příklad, daný Štítným, Milíčem, Husem, také na-
|
|---|
| [24] |
svědčoval, že postilla jest nejobjemnější slohová forma,
|
|---|
| [25] |
ve které všecky reformační myšlenky nacházejí volné
|
|---|
| [26] |
a prostranné místo, a že podklad evangelií zároveň ručí, aby
|
|---|
| [27] |
nepominulo se ničeho, cokoliv do soustavy života křesťanského dle
|
|---|
| [28] |
tehdejšího mínění náleželo“. (Ferd. Schulz, Petr Chelčický, Osvěta
|
|---|
| [29] |
1875, roč. V. díl 1. str. 147—148.)
|
|---|
| [30] |
Postúllu svou Chelčický napsal mezi r. 1434—1436. Napsal ji
|
|---|
| [31] |
po nešťastném roce bitvy u Lipan, neboť zamítá v ní válku
|
|---|
| [32] |
husitskou, která trvala 15 let, a v době jednání sboru basilej-
|
|---|
| [33] |
ského o kompaktáta, před r. 1436, t. j. před ohlášením prvních
|
|---|
| [34] |
kompaktát v Jihlavě, totiž před dopuštěním kalicha Čechům a Mora-
|
|---|
| [35] |
vanům, což vysvítá z těchto slov postilly: „Co kardinaluov, co bi-
|
|---|
| [36] |
skupuov, co opatuov, fardfuov, mnichuo rozličných, co mistruov
|
|---|
| [37] |
a doktoruo v úřadech dávno leží v Konstanci, v Bazilí, u far i jinde
|
|---|
| [38] |
v Čechách, v Rakúsích, v Polště, všudy se radiece o to, aby Ježíše
|
|---|
| [39] |
s jeho apoštoly v řeči popadli!... Na to se radí mnoho let, všeliké
|
|---|
| [40] |
smysly, zákony, dekretaly, práva, doktory, písma i všeliké vtipy
|
|---|
| [41] |
snášejí, aby bláznivú řeč jeho (Kristovu) i apoštoluo učinili a netoliko
|
|---|
