Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
49
jej jeho úplná sprostnost, zapomenutí všelikých ohledů zevnějších,
nedostatek rozvahy a sebelásky. U nikobo nenávist světa není
úplnější a upřímnější.. ; všecko původu lidského, řády poli-
tické i církevní, staleté tradice, nanky mudrcké zavrhuje bez litosti;
jen jediný má cfl: naplniti zákon Kristüv*. (Denis, Konec
sam. ées, 222—222.)
Chelčický bystře pozoruje lidský život, vidí jeho
světlé i stinné stránky. Kristus ukazuje cestu k světlu, jen
Kristus, nikdo jiný, proto jen Krista má křesťan po cestě
svétla následovati, Krista a jeho evangelického učení; pravý
křesťan má býti pokorný, trpělivý, laskavý i k nepřátelům, má pro
Krista snášeti všecko zlé bez reptánt. Od idealucírkve Kristovy
církev se odehýlila. Cechové chtěli jej obnoviti, ale
nikoliv láskou, nýbrž bojem, vásilím, tedy cestou ne-
pravou, příčící se idealu Syna Člověka. Obrození může nastati
jedině v duchu Kristově, na základě evangelia. A na
tomto základě zbudoval Chelčický svou velkolepou
nauku náboženskou, která v hlavních rysech jest ob-
sažena vjeho postělle. Ve výkladě evangelií Chelčický
viděl nejvhodnější formu „k naznačení stanoviska, s kterého
na všecky zjevy porušenosti v životě jednotlivců i celé tehdejší spo-
lečnosti pohlížel. Příklad, daný Štítným, Milíčem, Husem, také na-
svědčoval, že postilla jest nejobjemnější slohová forma,
ve které všecky reformační myšlenky nacházejí volné
a prostranné místo, a že podklad evangelií zároveň ručí, aby
nepominulo se ničeho, cokoliv do soustavy života křesťanského dle
tehdejšího mínění náleželo“. (Ferd. Schulz, Petr Chelčický, Osvěta
1875, roč. V. díl 1. str. 147—148.)
Postúllu svou Chelčický napsal mezi r. 1434—1436. Napsal ji
po nešťastném roce bitvy u Lipan, neboť zamítá v ní válku
husitskou, která trvala 15 let, a v době jednání sboru basilej-
ského o kompaktáta, před r. 1436, t. j. před ohlášením prvních
kompaktát v Jihlavě, totiž před dopuštěním kalicha Čechům a Mora-
vanům, což vysvítá z těchto slov postilly: „Co kardinaluov, co bi-
skupuov, co opatuov, fardfuov, mnichuo rozličných, co mistruov
a doktoruo v úřadech dávno leží v Konstanci, v Bazilí, u far i jinde
v Čechách, v Rakúsích, v Polště, všudy se radiece o to, aby Ježíše
s jeho apoštoly v řeči popadli!... Na to se radí mnoho let, všeliké
smysly, zákony, dekretaly, práva, doktory, písma i všeliké vtipy
snášejí, aby bláznivú řeč jeho (Kristovu) i apoštoluo učinili a netoliko
