EN | ES |

Facsimile Lines

1137

< Page >
[1]
3245

[2]
3250

[3]
3255

[4]
3260

[5]
3265

[6]
Co mi pro svú ducholovú
[7]
zlost móžeš, to učiň núze!
[8]
Tepruv opět Maxenc v túze
[9]
zařil tak násilně z hlucha
[10]
jako ze vsteklého ducha.
[11]
Vztek jazykem i vzmlámola,
[12]
hněvivým hlasem zavola
[13]
množstvie 1 káza ji jieti

[14]
a vyvedüc hlavu stieti.

[15]
Když ji před mésto vediechu,
[16]
žalostně na ni hlediechu
[17]
lidé, ješto jdiechu za ní.
[18]
Nejednu pohansku pani
[19]
biese vidéti slziece,

[20]
na jejie postavu zřiece

[21]
i na tu rozkošnú krásu,
[22]
želejíci toho času,

[23]
ez jest takéj dievcé krasnéj,
[24]
urozenéj 1 véhlasnéj,
[25]
neduostojnü smrtí sníti.

[26]
I dachu svéj řeči vzníti,
[27]
hlučné k sluchu ji hladiece,
[28]
na to všickni jiej radiece,
[29]
by sć vżdy tomu odjala

[30]
a tak hanebně nedala

[31]
148

Text view • Facsimile