| [1] |
|
|---|
| [2] |
231.
|
|---|
| [3] |
Král Ferdinand vypovídá ve při Jana z Pernšteina s Vilémem Prusinovským z Vickova
|
|---|
| [4] |
v příčině půhonu Brněnských proti Perušteinovi. — V Linci 1529, 27. července.
|
|---|
| [5] |
(Vajpověď mezi Janem z Pernštaina a Vilémem Prusinovskym.) Jakoż jest.
|
|---|
| [6] |
urozený Jan z Pernétaina a na Helfenstainé, hajtman markrabstvie Moravského, pred
|
|---|
| [7] |
urozenými Vojtěchem z Pernštaina na Pardubicích, najvyzším hofmistrem království
|
|---|
| [8] |
Českého, a Hynkem z Vrbna na Klimkovicích, komisaři našimi, vinil statečného
|
|---|
| [9] |
Viléma Prusinovského z Vickova na Cimburce z toho: kdež jest on Vilém pohnal
|
|---|
| [10] |
purkmistra a radu města Brna k svědomí proti jemu Janovi, chtíce na nich to svě-
|
|---|
| [11] |
domí míti, kterak Erkules Trčka z Lípy jsúce nepřítelem s pomocníky svými statky
|
|---|
| [12] |
bral jejich spoluobyvateluom a některým i ruce osekati dal, a při tom jest jim cedule
|
|---|
| [13] |
dával, kladouc toho příčinu, že to najvajše činí pro Jana z Pernštaina, píšíc, že jim
|
|---|
| [14] |
smlouvy a klejtu pod pečetí svou nezdržel, a tudy že jest jeho Jana bez jeho pro-
|
|---|
| [15] |
vinění na poctivosti vysoce dotekl; neb on Jan jsouce předešle některé časy hajt-
|
|---|
| [16] |
manem, a Fabian Kytlic držíce Breslav v markrabstvie Moravském a jsûce povinen
|
|---|
| [17] |
k landfrýdu pečet přitisknúti, toho jest neutinil, a on Jan na rozkäzäni a poruéeni
|
|---|
| [18] |
soudcí zemských i také osob ze všech stavuov vydaných, kteříž jsú takovou věc roz-
|
|---|
| [19] |
važovali, jej Fabiana Kytlice na závazek vzal. Kdez v té věci že jest nic neučinil,
|
|---|
| [20] |
cożby ctnému pánu nenáleželo učiniti, než jest to učinil, což jest byl podle
|
|---|
| [21] |
ouřadu svého povinovat učiniti; v tom nás prosíce za opatření, poněvadž se
|
|---|
| [22] |
poctivosti jeho vysoce dotýče. Proti tomu on Vilém mluvil, jsouce s ním s Janem
|
|---|
| [23] |
ve zlé vuoli, že jest dobře ten puohon učiniti mohl, však že jest jeho Jana
|
|---|
| [24] |
v tom puohonu a v něm slovy položenými nenaříkal ani pravil, aby ta slova o něm
|
|---|
| [25] |
pravá byla, a toho jest také podle toho puohonu a tím puohonem nic na něj na
|
|---|
| [26] |
Jana nevedl, a tudy že jest žádný nářek od něho na téhož Jana poctivosti se nestal ;
|
|---|
| [27] |
při tom týž Vilém pravíc, že jest od napředpsaného Jana na své poctivosti dotčen
|
|---|
| [28] |
bez provinění těmi slovy: že on Jan pověděl, že jeho Viléma zachování u sebe drží,
|
|---|
| [29] |
kteréž jest k lidem činil, za takové, kteréž žádnému dobrému nenáleží. K tomu on
|
|---|
| [30] |
Vilém pravíc, že jest se k lidem zachovával a zachovává tak, jakž dobrému přísluší,
|
|---|
| [31] |
toho nedadouc žádnému napřed; v tom týž Vilém prosíce nás za opatření, poněvadž
|
|---|
| [32] |
se jeho poctivosti vysoce dotýče. Tu my Ferdinand эс srozuměvši té vší při skrze
|
|---|
| [33] |
komisaře naše k tomu vyslané podle obojích stran na nás mocného přestání takto
|
|---|
| [34] |
mezi nimi vajpovídáme: Poněvadž jsme to z rozvážení pilného našeho našli a vyhle-
|
|---|
| [35] |
dali, že puohonové i také řeči z té zlé vuole a nechuti, kteráž jest mezi nimi byla,
|
|---|
| [36] |
pošly jsou, a ne z potřeby, protož to uznáváme, že puohonové ani řeči jeho Viléma
|
|---|
| [37] |
jemu Janovi z Pernštajna k újmě poctivosti a jeho dobré pověsti nebyli jsou a nejsou
|
|---|
| [38] |
a býti nemohou a nemají nyní ani na časy budoucí. Též také puohonové a řeči,
|
|---|
| [39] |
43*
|
|---|
