z roku 1529. 339
231.
Král Ferdinand vypovídá ve při Jana z Pernšteina s Vilémem Prusinovským z Vickova
v příčině půhonu Brněnských proti Perušteinovi. — V Linci 1529, 27. července.
(Vajpověď mezi Janem z Pernštaina a Vilémem Prusinovskym.) Jakoż jest.
urozený Jan z Pernétaina a na Helfenstainé, hajtman markrabstvie Moravského, pred
urozenými Vojtěchem z Pernštaina na Pardubicích, najvyzším hofmistrem království
Českého, a Hynkem z Vrbna na Klimkovicích, komisaři našimi, vinil statečného
Viléma Prusinovského z Vickova na Cimburce z toho: kdež jest on Vilém pohnal
purkmistra a radu města Brna k svědomí proti jemu Janovi, chtíce na nich to svě-
domí míti, kterak Erkules Trčka z Lípy jsúce nepřítelem s pomocníky svými statky
bral jejich spoluobyvateluom a některým i ruce osekati dal, a při tom jest jim cedule
dával, kladouc toho příčinu, že to najvajše činí pro Jana z Pernštaina, píšíc, že jim
smlouvy a klejtu pod pečetí svou nezdržel, a tudy že jest jeho Jana bez jeho pro-
vinění na poctivosti vysoce dotekl; neb on Jan jsouce předešle některé časy hajt-
manem, a Fabian Kytlic držíce Breslav v markrabstvie Moravském a jsûce povinen
k landfrýdu pečet přitisknúti, toho jest neutinil, a on Jan na rozkäzäni a poruéeni
soudcí zemských i také osob ze všech stavuov vydaných, kteříž jsú takovou věc roz-
važovali, jej Fabiana Kytlice na závazek vzal. Kdez v té věci že jest nic neučinil,
cożby ctnému pánu nenáleželo učiniti, než jest to učinil, což jest byl podle
ouřadu svého povinovat učiniti; v tom nás prosíce za opatření, poněvadž se
poctivosti jeho vysoce dotýče. Proti tomu on Vilém mluvil, jsouce s ním s Janem
ve zlé vuoli, že jest dobře ten puohon učiniti mohl, však že jest jeho Jana
v tom puohonu a v něm slovy položenými nenaříkal ani pravil, aby ta slova o něm
pravá byla, a toho jest také podle toho puohonu a tím puohonem nic na něj na
Jana nevedl, a tudy že jest žádný nářek od něho na téhož Jana poctivosti se nestal ;
při tom týž Vilém pravíc, že jest od napředpsaného Jana na své poctivosti dotčen
bez provinění těmi slovy: že on Jan pověděl, že jeho Viléma zachování u sebe drží,
kteréž jest k lidem činil, za takové, kteréž žádnému dobrému nenáleží. K tomu on
Vilém pravíc, že jest se k lidem zachovával a zachovává tak, jakž dobrému přísluší,
toho nedadouc žádnému napřed; v tom týž Vilém prosíce nás za opatření, poněvadž
se jeho poctivosti vysoce dotýče. Tu my Ferdinand эс srozuměvši té vší při skrze
komisaře naše k tomu vyslané podle obojích stran na nás mocného přestání takto
mezi nimi vajpovídáme: Poněvadž jsme to z rozvážení pilného našeho našli a vyhle-
dali, že puohonové i také řeči z té zlé vuole a nechuti, kteráž jest mezi nimi byla,
pošly jsou, a ne z potřeby, protož to uznáváme, že puohonové ani řeči jeho Viléma
jemu Janovi z Pernštajna k újmě poctivosti a jeho dobré pověsti nebyli jsou a nejsou
a býti nemohou a nemají nyní ani na časy budoucí. Též také puohonové a řeči,
43*
