Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
SVATOVÍTSKÝ. 21
Wtu dobu genz fnym tu byechu
Taku zahubu vzrzyechu
45 Neby geden tu nepycze
Azalofty lomye rucze
Wyducz nawytyezfkych rowyech
O gych fkutezech ogych flowyech
Kdez nakameny wyryto
so Kdez wfyemu [wyetu nefkryto
Rzeku doydem tez ftrafty
Wellyfmy wnezname wlalty
Znych Iye wyecz newypwyme
10* Az (lye zywota zbawyme
Kral vilyllaw rzyecz [wych lydy
Wecze procz was (myffl wtom bludy
Nykdy nenye ezíty doftogen
s Kto cze byty wzdy pokogen
Donadz konye nepokuffy
Peczy wzdy nan gmyety muffy
Ten ffye takez [kazy [tanym
Iakoz czaftym offedlanym
10 Takez yelt kazdy czlowyek
Maly pokoyny tento wyek
Pokoyu fye tak oblozy
Az [nad wlenofty vmorzy
Protoz me [rdcze tam [pyege
15 Kdez myfye bohda czeft zdegye
Hic loquitur de visione.
Gedno chczeteh pohowyety
Chczy wam nyeczfo powyedyety
rronyz gmam w[íyczku nadyegy
Ze tam kneprzyetely fpyegy
20 Kdaz my moy otczyk pohynu
Zde myfye wnoezny hodynu
Myllech leze fam gedyny
Neczygelye nykte gyny
Czo bymy bylo [obye zdyety
25 Newyedyech ffye czo przygety
Wrahom lyfye otpyeraty
Czyly tak vporobye ftaty
Tak my myfflcze wobem ftafye
Ktoz tu byechu kazdy [palye
so Myflech 1akzto ptak nyektery
V tu dobu jenž s ním tu biechu,
takü záhubu uzréchu;
neby jeden tu nepyce
a Zalosti lomé ruce;
ss5 vidûc na vitézkÿch roviech
o jich skute(i)ech, o jich slovicch,
kdeż na kameni vyryto,
kdež všemu světu neskryto,
rekü: dojdem též strasti,
so vešli smy v neznámé vlasti,
z nich sě viec nevypravíme,
10“ až sě života zbavíme.
Král uslyšav rěč svých lidí,
vece: proč váš smysl v tom blúdí?
sis Nikdy nenie ćsti dóstojen,
kto (ch)ce byti vżdy pokojen.
Doňadž koně nepokusí,
péči vždy naň jmieti musí.
Ten sé takéž zkazí stáním,
sso jakož častým osědláním.
Takéž jest každý člověk,
má-li pokojný tento věk;
pokoju sě tak obloží,
až snaď v lénosti umorí.
sss Protož mé srdce tam spěje,
kdež mi sě, Bóh dá, česť sděje.
XV. Jedno chcete-li pohověti,
chci vám něčso pověděti,
pro n(é)ž jmám všicku náději,
seo že tam k neprieteli spěji.
Kdaž mi mój otčík pohynu,
zdč mi sč v noční hodinu,
myšliech, léže sám jediný,
nečije sě nikte jiný,
ses co by mi bylo sobě sdicti,
nevědiech sě co prijéti:
vrahom-li sě otpierati
čili tak v porobě státi.
Tak mi myslce v obém stáše;
sw ktož tu biechu, každý spáše.
Myšliech, jakžto pták některý,
