936

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

XXVI

»intollerabile — neftrpeliwe« fol. 41* atd., nýbrž i v celých větách a vazbách: »oportet, ut duo canes sint — musí, aby vżdy dva psi s člověkem byli« fol. 86* atd., z nichż zejmena acc. c. inf. nebo ablat. absol. zavaloval našemu překladateli obtíže převeliké. Že tedy náš překladatel překládal, a to doslovně a velmi hrubě mnohdy, z latiny, o tom nemůže býti sporu.

Jiná jest však otázka, neměl-li nějakou pomoc německou. Není sice známo, že by byl nějaký starší německý překlad Milliona, ale jsou některé stopy, které ukazují ke vlivům německým. Nechci se tu dovolávati výrazů cizích jako „vychovat“ atp., nebo podle německých utvořených jako „s/a- rosty' (— parentes — die Eltern) ,vií věcí? (= omnino = allerdings) atd. které jsou obecné celé češtině počátku XV. stol. a proti kterým tak usilovně bojoval Hus, nýbrž upozorňuji na časté užívání 3. sg. act. za lat. pass. (»potom p#ijde do .. .« fol. 17 — peruenitur; »turkysóv mnoho zajde« t. — reperiuntur; »sto lodí naplniti »o£« fol. 11 atd. atd.), které příliš upomíná na némeckou vazbu s ,man', a na místo na fol. 39, kde za la- tinské »per violenciam« čteme »když města pres Alavu moci dobyl.< Uvázime-li, Ze ná$ text je v jednom kodexu s Mandevillou, přeloženým z němčiny, můžeme jistě aspoň to pfipustiti, že překladatel náš podléhal silně vlivu němčiny při svém překladu a že mnohdy tak mohl se dopustiti i germanismu.

Překladatel náš překládal z textu latinského podobného, jaký je v přítomném vydání otištěn. Nebyl to text doslovně týž ; místo na fol. 36* citované to ukazuje výslovně, kromě toho svědčí o tom text mnohdy obšírnější (fol. 74, fol. 81 a j.). Ale přece celkem byl to text našemu velmi podobný a podle několika známek bližší rukopisu kapitulnímu G 21, nežli oběma ostatním.

Překlad učiněn byl doslovně; i to vyplývá z toho, co již uvedeno. Tlumočiti co nejvěrněji bylo idealem našeho autora a tato snaha tříští se na úskalích rozdílnosti obojího jazyka. Vede ke konfliktům a nesnázím, kde častěji trpí správnost češtiny nežli smysl originalu: »ukrutník, jexž sé božím prorokem mazývachu« (fol. 23 = tirannus, gui se dei prophetam esse di- cebat) je jeden z těch anakoluthů, jichž v takové hojnosti je rozseto po stranách našeho cestopisu; přeložiti latinský ablativ absolutný (deficiente et terga vertente) »>żdyź jiż lid ustavse a chibet obrdtivse, kral Kublaj zvi- tezil« (fol. 54) pokládal zrovna tak za správné, jako když tlumočil inf. c. acc. (»credebant Christum unum esse« atd.) takto: »věřiešě Krista býti z počtu jednoho bohuov dobrych«. Jen tu a tam překládá obratněji: »in mortis articulo« — »na své smrtedlné posteli« (fol. 3.), ale tyto a ta- kové prípady jsou opravdu jen ,rarissimi nantes’.

S tohoto stanoviska musíme posuzovati změny, jež v nynějším opise původního překladu nalézáme. Za starší a původnější musíme pokládati tvary a vazby ty, jež lépe přiléhají k textu latinskému ; z kvality změn budeme pak moci souditi o jazykové kvalitě měnitele.