82

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

421

nebylo a lidé z Ustína a z Libenic mají sobě pomoci to mlýnišče a příkop zadělati a na tom zvôli miti . . . . len má jíti jako byl ustaven od slaradávna pod tím mlýniščem. Item la hráze, ješto kněz opat učiml, tak mé ostati k jeho użitku. Im jestliže lidé z Ustina nebo z Lidenic na tom blatě co přeorali, z toho mají pastvy býti obojím lidem volné a k užilku. Item ješto kněze opatovi lidé bili Diviny lidi z Lubenic a jich dobytek zajímali a toho díl nevrátili (a) na to Díva na tü dvü lukü, jesto sobé byl zahájil, užil a seno pobral, také co jest mlýna až do těchto časuov požil, o to takto vyříkám: aby to vše mezi nimi minulo jedno protiv druhému a víc aby sobě toho nezpomínali. Item to panské naučení a mé mocné vyřčení má Díva svú a svých pečetí knězi opatovi a jeho konventu potvrditi, aby o to více suduov a ústrkuov nebylo. Dán v Olomüci v pátek po svalém Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sta devadesáli osmého.

(Inseriert in n. 478.)

4*8.

Diva von Čekyň erklärt, dass er den Schiedsspruch, welchen Lacek von Kravař zwischen ihm und dem Kloster Hradisch fällte, unverbrüchlich halten wolle. Dt. Olmüiz 5. Juli 1398.

Ja Diva z Čekyně vyznávám tímto listem, že sem já z jedné strany a kněz Vikeř opat Hradištský blíž Olomúce a jeho konvent z druhé strany, přišli jsmy mocně a úplně na urozeného pana Lacka z Kravař, řečeného z Helfensteina, o všicky ústrky, pře, sváry, ješto jsmy spolu jměli o blato a o pastvy mezi Ustinem a Libenici a o jiné véci. Tut jest diévejmenovanÿ pan Lacek mezi námi s panskÿm nálezem vyfekl takto, jakoZ list jeho na to vyřčení učiněný svědčí, jenž takto psán jest od slova v slovo, nic nepřičinujíce ani opouštějíce: „Já Lacek z Kravař řečený z Helfensteina elc. Dán' v Olomüci v pátek po svatém Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sta devadesáti osmého.* — (Vid. n. 477.) Protož já Díva dřéveřečený chválím a věčně přijímám to svrchupsané vyřčení a nález a slibuji svú dobrú a čistú věrú pode ctí i s svými potomky, svrchupsané vyřčení a nález držeti věčně, věrně, úplně a nezrušně. A toho na svědomí svú sem pečeť přivěsil k tomuto listu; také jsem připrosil urozených panuov Viléma z Pernsteina, Herarta z Kunina Města, Lacka z Kravař řečeného z Helfensteina, Petra z Kravař řečeného z Plumlova, že jsú své pečeti přivěsili na svědomí k tomuto listu. Jenž jest dán v Oiomúci v pátek po

svatém Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sla devadesát osmého. (Einfache Abschrift in der Boček'schen Sammlung n. 3880 im mähr, Landes-Archive.)

459. Brandenburg 22. Juli 1398.

Miarkgraf Jodok von Mähren und Brandenburg verleiht der Stadt Brietzen das Patronat über einen Altar.

(Riedel Cod. Brandb. A., IX. 392.)