421
nebylo a lidé z Ustína a z Libenic mají sobě pomoci to mlýnišče a příkop zadělati a na
tom zvôli miti . . . . len má jíti jako byl ustaven od slaradávna pod tím mlýniščem.
Item la hráze, ješto kněz opat učiml, tak mé ostati k jeho użitku. Im jestliže lidé z Ustina
nebo z Lidenic na tom blatě co přeorali, z toho mají pastvy býti obojím lidem volné a
k užilku. Item ješto kněze opatovi lidé bili Diviny lidi z Lubenic a jich dobytek zajímali
a toho díl nevrátili (a) na to Díva na tü dvü lukü, jesto sobé byl zahájil, užil a seno
pobral, také co jest mlýna až do těchto časuov požil, o to takto vyříkám: aby to vše
mezi nimi minulo jedno protiv druhému a víc aby sobě toho nezpomínali. Item to panské
naučení a mé mocné vyřčení má Díva svú a svých pečetí knězi opatovi a jeho konventu
potvrditi, aby o to více suduov a ústrkuov nebylo. Dán v Olomüci v pátek po svalém
Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sta devadesáli osmého.
(Inseriert in n. 478.)
4*8.
Diva von Čekyň erklärt, dass er den Schiedsspruch, welchen Lacek von Kravař zwischen
ihm und dem Kloster Hradisch fällte, unverbrüchlich halten wolle. Dt. Olmüiz 5. Juli 1398.
Ja Diva z Čekyně vyznávám tímto listem, že sem já z jedné strany a kněz Vikeř
opat Hradištský blíž Olomúce a jeho konvent z druhé strany, přišli jsmy mocně a úplně
na urozeného pana Lacka z Kravař, řečeného z Helfensteina, o všicky ústrky, pře, sváry,
ješto jsmy spolu jměli o blato a o pastvy mezi Ustinem a Libenici a o jiné véci. Tut jest
diévejmenovanÿ pan Lacek mezi námi s panskÿm nálezem vyfekl takto, jakoZ list jeho
na to vyřčení učiněný svědčí, jenž takto psán jest od slova v slovo, nic nepřičinujíce
ani opouštějíce: „Já Lacek z Kravař řečený z Helfensteina elc. Dán' v Olomüci v pátek
po svatém Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sta devadesáti osmého.* — (Vid.
n. 477.) Protož já Díva dřéveřečený chválím a věčně přijímám to svrchupsané vyřčení a
nález a slibuji svú dobrú a čistú věrú pode ctí i s svými potomky, svrchupsané vyřčení
a nález držeti věčně, věrně, úplně a nezrušně. A toho na svědomí svú sem pečeť přivěsil
k tomuto listu; také jsem připrosil urozených panuov Viléma z Pernsteina, Herarta z Kunina
Města, Lacka z Kravař řečeného z Helfensteina, Petra z Kravař řečeného z Plumlova, že
jsú své pečeti přivěsili na svědomí k tomuto listu. Jenž jest dán v Oiomúci v pátek po
svatém Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sla devadesát osmého.
(Einfache Abschrift in der Boček'schen Sammlung n. 3880 im mähr, Landes-Archive.)
459.
Brandenburg 22. Juli 1398.
Miarkgraf Jodok von Mähren und Brandenburg verleiht der Stadt Brietzen das
Patronat über einen Altar.
(Riedel Cod. Brandb. A., IX. 392.)
