| [1] |
|
|---|
| [2] |
nebylo a lidé z Ustína a z Libenic mají sobě pomoci to mlýnišče a příkop zadělati a na
|
|---|
| [3] |
tom zvôli miti . . . . len má jíti jako byl ustaven od slaradávna pod tím mlýniščem.
|
|---|
| [4] |
Item la hráze, ješto kněz opat učiml, tak mé ostati k jeho użitku. Im jestliže lidé z Ustina
|
|---|
| [5] |
nebo z Lidenic na tom blatě co přeorali, z toho mají pastvy býti obojím lidem volné a
|
|---|
| [6] |
k užilku. Item ješto kněze opatovi lidé bili Diviny lidi z Lubenic a jich dobytek zajímali
|
|---|
| [7] |
a toho díl nevrátili (a) na to Díva na tü dvü lukü, jesto sobé byl zahájil, užil a seno
|
|---|
| [8] |
pobral, také co jest mlýna až do těchto časuov požil, o to takto vyříkám: aby to vše
|
|---|
| [9] |
mezi nimi minulo jedno protiv druhému a víc aby sobě toho nezpomínali. Item to panské
|
|---|
| [10] |
naučení a mé mocné vyřčení má Díva svú a svých pečetí knězi opatovi a jeho konventu
|
|---|
| [11] |
potvrditi, aby o to více suduov a ústrkuov nebylo. Dán v Olomüci v pátek po svalém
|
|---|
| [12] |
Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sta devadesáli osmého.
|
|---|
| [13] |
|
|---|
| [14] |
|
|---|
| [15] |
Diva von Čekyň erklärt, dass er den Schiedsspruch, welchen Lacek von Kravař zwischen
|
|---|
| [16] |
ihm und dem Kloster Hradisch fällte, unverbrüchlich halten wolle. Dt. Olmüiz 5. Juli 1398.
|
|---|
| [17] |
Ja Diva z Čekyně vyznávám tímto listem, že sem já z jedné strany a kněz Vikeř
|
|---|
| [18] |
opat Hradištský blíž Olomúce a jeho konvent z druhé strany, přišli jsmy mocně a úplně
|
|---|
| [19] |
na urozeného pana Lacka z Kravař, řečeného z Helfensteina, o všicky ústrky, pře, sváry,
|
|---|
| [20] |
ješto jsmy spolu jměli o blato a o pastvy mezi Ustinem a Libenici a o jiné véci. Tut jest
|
|---|
| [21] |
diévejmenovanÿ pan Lacek mezi námi s panskÿm nálezem vyfekl takto, jakoZ list jeho
|
|---|
| [22] |
na to vyřčení učiněný svědčí, jenž takto psán jest od slova v slovo, nic nepřičinujíce
|
|---|
| [23] |
ani opouštějíce: „Já Lacek z Kravař řečený z Helfensteina elc. Dán' v Olomüci v pátek
|
|---|
| [24] |
po svatém Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sta devadesáti osmého.* — (Vid.
|
|---|
| [25] |
n. 477.) Protož já Díva dřéveřečený chválím a věčně přijímám to svrchupsané vyřčení a
|
|---|
| [26] |
nález a slibuji svú dobrú a čistú věrú pode ctí i s svými potomky, svrchupsané vyřčení
|
|---|
| [27] |
a nález držeti věčně, věrně, úplně a nezrušně. A toho na svědomí svú sem pečeť přivěsil
|
|---|
| [28] |
k tomuto listu; také jsem připrosil urozených panuov Viléma z Pernsteina, Herarta z Kunina
|
|---|
| [29] |
Města, Lacka z Kravař řečeného z Helfensteina, Petra z Kravař řečeného z Plumlova, že
|
|---|
| [30] |
jsú své pečeti přivěsili na svědomí k tomuto listu. Jenž jest dán v Oiomúci v pátek po
|
|---|
| [31] |
svatém Prokopu, léta od narození božího tisíc tři sla devadesát osmého.
|
|---|
| [32] |
(Einfache Abschrift in der Boček'schen Sammlung n. 3880 im mähr, Landes-Archive.)
|
|---|
| [33] |
459.
|
|---|
| [34] |
Brandenburg 22. Juli 1398.
|
|---|
| [35] |
Miarkgraf Jodok von Mähren und Brandenburg verleiht der Stadt Brietzen das
|
|---|
| [36] |
Patronat über einen Altar.
|
|---|
| [37] |
(Riedel Cod. Brandb. A., IX. 392.)
|
|---|
