798

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Z let 1485 a 1486. 499

z Valtieřova dobré pamětí i jich dědicóm, a tak i mně jakožto téhož Vácslava synu a dědici pravému, s svú dobrû volí psanú řádně dal jsem také dobrovolně — i s tú také volí dobrú výš dotčenú Vácslavovi, otci mému, a Oldřichovi, bratru jeho, i mně svědčící, dále dávám uroz. panoši Zdeňkovi z Koněprus a ve Mtihavě, švagru mému, a uroz. také panie Dorotě z Valtieřova, sestře mé a jeho manželce, i jich dědicóm. — Pečeti kromě Bohuslavovy z Valtieřova uroz. pána, p. Pavla z Jentšteina a z Skal, uroz. panoší Vácslava z Svárova, kuchmistra dvoru krále českého, Jiříka z Přievor a z Jilovky a Herše z Valovic. — Léta ot naroz. syna b. 1485, ten čtvrtek před Jedenścti tisici sv. panen.

136. Kl. jeptišek v Č. Krumlově. — B. m. 1486, 16. května. — Ć. 144.

My Vok z Roznberka sc. jménem svým a jiných bratří našich vyznáváme, — jakož jsme po předcích svých v svým držení měli lidi a platy ve vsech kláštera pa- nenského v Krumlově, zejména v Lodhéřově a v Drahýšce, kteřížto lidé a platy, jakož sme dostatečně zpraveni, k témuž klášteru od starodávna dědičně a spravedlivě příslušejí; i znamenavše — panny abatyše a všeho konventu kláštera svrchupsaného řád chvalitedlný, a kterak vždy den ote dne skrze přísné drženie a zachovávánie jich zákona svatého v témž klášteře služba božie a čest a chvála jeho svaté milosti se rozmnožuje, na tom zvláStní libost majíc a vZdy Zádajíc, aby pod námi služba božie raději se rozmáhala, nežli by skrze jaké nedostatky v čem hynúti měla: — svrchu- psaným pannám, panně abbatyši a konventu téhož kláštera — svrchupsaných lidí a platu se vším příslušenstvím ku pravému panství a dědictví postúpili sme, — tu sobě ani našim dědicóm a budúcím na tom nižádného práva ani kterého zvláštenstvie nepozuostavujíc. — Léta od naroz. syna b. 1486, v úterý o Letniciech.

187. Kl. Kladrubský. — B. m. 1486, 27. července. — Č. 145.

Já Jan Cehnice z Říčan vyznávám oc, — Ze jakož uroz. a statečný rytier pan Ctibor z Wolfsteina a na Tfebli svým rybníkem, kterýž jest udělal na svém zboží v Túškově, zatopil jest něco luk a dědin lidem mým v Lochusicích, a již smlúvou dobrých uroz. lidí tejž pan Ctibor svrchupsanÿ oddal jest za to zasé lidem mým a jich budúcím tu v Lochusicích lukami svými Túškovskými tak a potud, jakož jest to již mezemi znamenáno a osazeno; protož já předepsaný Jan Cehnice, mocný a pravý držící a pán těch lidí v Lochusicích, ty louky a dědiny tiem předepsaným rybníkem tak zatopené mocně sstúpil sem panu Otiborovi a jeho dědicóm a budúcím ku pravému jich jmění, držení a požívání věčně jakožto jich vlastnieho dědictvie, nic sobě na tom nepozuostavuje — kromě toho, což by těch luk ten rybník nezatopil,