354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

299

novějších podává též J. Ježek ve spise „Zásluhy duchovenstva o řeč a literaturu českou“ (Praha 1880): „Kdežto kazatelská díla ze starší doby jednoduchostí myšlenek a řádným, byť ne vždy původním upravením látky se vyznačují: nalézáme v nejedné práci novější velmi zhusta nelogićnostv chodu myślónkovem, nesporadanost látky, mnoho krásných, vzletných slov, ale málo jádra, horování v mlhovém šeru, nejasné obrazy, nepřípadné příklady, nešťastné přechody. Mnohý kazatel chtěje býti po- pularním, stává se bohužel trivialním.“ (str. 181—182.)

Tak kritisuje se homiletická literatura století 19. v Čechách se strany katolické. Se strany evangelické slyšme posudek Ferdinanda Císaře, jenž praví v Předmluvě k své Postille („Chléb života“, 1892): „Postilly naše všem potřebám nevyhovují. Proč? Postrádají buď vyspělosti dnešní ev. homiletiky, anebo postrádají české svéráznosti... Může ve věku Vi- netův a Monodův, Kohlbrüggüv a Spurgeonüv evangeliküm reformo- vaným — ve věku Ahlfeldův a Gerokův evangelíkům luterským ve všem vyhovovati homiletika z postilly Chelčického, ba i z Husovy? Byť i výkony kazatelské některých zvláště vyvolených nádob božích: Lutherů, Kalvínů, Knoxů a jiných veleduchů z reformačních dob, tištěnou literou zachyceny jsouce, nejen nyní, nýbrž i po řadu celých budoucích let ještě tvořily poklady, z nichž rád a vděčně obohacovati se bude duchovně vyspělejší čtenář, a v nichž úsilovně studovati bude mnohý evangelický homilét; předčítáním pouhým ty postilly staré nemají na širší vrstvy církve svého starého vlivu více. To není

na jich ujmu řečeno... ... Čím časovější jest kázání Evangelia, tím i püsobivéjs{ ... Učel kázání jest pracovati pro věčnost, ale v čase a časově... ...Co časového v nynější své homile-

tické literatuře máme, zpravidla není národní, není &esky svérázné...* (XII—XV).

Celkový úsudek o homiletické literatuře české stol. 19. nezní tudíž příznivě. Nicméně někteří kazatelé vydali díla, která činí čestnou výjimku. J. Ježek uvádí zvláště spisy Rychlovského,Zahradnikovy, Jirsikovy, Ehrenhergovy, Danešovy, Černohouzovy, Divišovy, Dlaskovy, Ha- klovy atd., které prý jsou pravou ozdobou homiletické literatury. Na př. o „Výkladech a řečech duchovních na všecky neděle a svátky roku církevního“ vydaných od Bohumila Fr. Hakla čteme v Blahověstu 1886 (str. 416.), že některé řeči v nich jsou mistrovsky provedeny a že ze všech vane láska k Bohu a církvi.

Jubilejních spisů č. XII. 20