EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
299

[2]
novějších podává též J. Ježek ve spise Zásluhy duchovenstva
[3]
o řeč a literaturu českou (Praha 1880): Kdežto kazatelská díla ze
[4]
starší doby jednoduchostí myšlenek a řádným, byť ne vždy původním
[5]
upravením látky se vyznačují: nalézáme v nejedné práci novější velmi
[6]
zhusta nelogićnostv chodu myślónkovem, nesporadanost
[7]
látky, mnoho krásných, vzletných slov, ale málo jádra,
[8]
horování v mlhovém šeru, nejasné obrazy, nepřípadné
[9]
příklady, nešťastné přechody. Mnohý kazatel chtěje býti po-
[10]
pularním, stává se bohužel trivialním. (str. 181—182.)

[11]
Tak kritisuje se homiletická literatura století 19. v Čechách se
[12]
strany katolické. Se strany evangelické slyšme posudek
[13]
Ferdinanda Císaře, jenž praví v Předmluvě k své Postille (Chléb
[14]
života, 1892): Postilly naše všem potřebám nevyhovují.
[15]
Proč? Postrádají buď vyspělosti dnešní ev. homiletiky,
[16]
anebo postrádají české svéráznosti... Může ve věku Vi-
[17]
netův a Monodův, Kohlbrüggüv a Spurgeonüv evangeliküm reformo-
[18]
vaným ve věku Ahlfeldův a Gerokův evangelíkům luterským ve
[19]
všem vyhovovati homiletika z postilly Chelčického, ba i z Husovy?
[20]
Byť i výkony kazatelské některých zvláště vyvolených nádob božích:
[21]
Lutherů, Kalvínů, Knoxů a jiných veleduchů z reformačních dob,
[22]
tištěnou literou zachyceny jsouce, nejen nyní, nýbrž i po řadu celých
[23]
budoucích let ještě tvořily poklady, z nichž rád a vděčně obohacovati
[24]
se bude duchovně vyspělejší čtenář, a v nichž úsilovně studovati bude
[25]
mnohý evangelický homilét; předčítáním pouhým ty postilly staré
[26]
nemají na širší vrstvy církve svého starého vlivu více. To není

[27]
na jich ujmu řečeno... ... Čím časovější jest kázání Evangelia,
[28]
tím i püsobivéjs{ ... Učel kázání jest pracovati pro věčnost, ale
[29]
v čase a časově... ...Co časového v nynější své homile-

[30]
tické literatuře máme, zpravidla není národní, není
[31]
&esky svérázné...* (XII—XV).

[32]
Celkový úsudek o homiletické literatuře české
[33]
stol. 19. nezní tudíž příznivě. Nicméně někteří kazatelé vydali
[34]
díla, která činí čestnou výjimku. J. Ježek uvádí zvláště spisy
[35]
Rychlovského,Zahradnikovy, Jirsikovy, Ehrenhergovy,
[36]
Danešovy, Černohouzovy, Divišovy, Dlaskovy, Ha-
[37]
klovy atd., které prý jsou pravou ozdobou homiletické
[38]
literatury. Na . o Výkladech a řečech duchovních na všecky neděle
[39]
a svátky roku církevního vydaných od Bohumila Fr. Hakla čteme
[40]
v Blahověstu 1886 (str. 416.), že některé řeči v nich jsou mistrovsky
[41]
provedeny a že ze všech vane láska k Bohu a církvi.

[42]
Jubilejních spisů č. XII. 20


Text viewFacsimile