[1] |
|
---|
[2] |
novějších podává též J. Ježek ve spise „Zásluhy duchovenstva
|
---|
[3] |
o řeč a literaturu českou“ (Praha 1880): „Kdežto kazatelská díla ze
|
---|
[4] |
starší doby jednoduchostí myšlenek a řádným, byť ne vždy původním
|
---|
[5] |
upravením látky se vyznačují: nalézáme v nejedné práci novější velmi
|
---|
[6] |
zhusta nelogićnostv chodu myślónkovem, nesporadanost
|
---|
[7] |
látky, mnoho krásných, vzletných slov, ale málo jádra,
|
---|
[8] |
horování v mlhovém šeru, nejasné obrazy, nepřípadné
|
---|
[9] |
příklady, nešťastné přechody. Mnohý kazatel chtěje býti po-
|
---|
[10] |
pularním, stává se bohužel trivialním.“ (str. 181—182.)
|
---|
[11] |
Tak kritisuje se homiletická literatura století 19. v Čechách se
|
---|
[12] |
strany katolické. Se strany evangelické slyšme posudek
|
---|
[13] |
Ferdinanda Císaře, jenž praví v Předmluvě k své Postille („Chléb
|
---|
[14] |
života“, 1892): „Postilly naše všem potřebám nevyhovují.
|
---|
[15] |
Proč? Postrádají buď vyspělosti dnešní ev. homiletiky,
|
---|
[16] |
anebo postrádají české svéráznosti... Může ve věku Vi-
|
---|
[17] |
netův a Monodův, Kohlbrüggüv a Spurgeonüv evangeliküm reformo-
|
---|
[18] |
vaným — ve věku Ahlfeldův a Gerokův evangelíkům luterským ve
|
---|
[19] |
všem vyhovovati homiletika z postilly Chelčického, ba i z Husovy?
|
---|
[20] |
Byť i výkony kazatelské některých zvláště vyvolených nádob božích:
|
---|
[21] |
Lutherů, Kalvínů, Knoxů a jiných veleduchů z reformačních dob,
|
---|
[22] |
tištěnou literou zachyceny jsouce, nejen nyní, nýbrž i po řadu celých
|
---|
[23] |
budoucích let ještě tvořily poklady, z nichž rád a vděčně obohacovati
|
---|
[24] |
se bude duchovně vyspělejší čtenář, a v nichž úsilovně studovati bude
|
---|
[25] |
mnohý evangelický homilét; předčítáním pouhým ty postilly staré
|
---|
[26] |
nemají na širší vrstvy církve svého starého vlivu více. To není
|
---|
[27] |
na jich ujmu řečeno... ... Čím časovější jest kázání Evangelia,
|
---|
[28] |
tím i püsobivéjs{ ... Učel kázání jest pracovati pro věčnost, ale
|
---|
[29] |
v čase a časově... ...Co časového v nynější své homile-
|
---|
[30] |
tické literatuře máme, zpravidla není národní, není
|
---|
[31] |
&esky svérázné...* (XII—XV).
|
---|
[32] |
Celkový úsudek o homiletické literatuře české
|
---|
[33] |
stol. 19. nezní tudíž příznivě. Nicméně někteří kazatelé vydali
|
---|
[34] |
díla, která činí čestnou výjimku. J. Ježek uvádí zvláště spisy
|
---|
[35] |
Rychlovského,Zahradnikovy, Jirsikovy, Ehrenhergovy,
|
---|
[36] |
Danešovy, Černohouzovy, Divišovy, Dlaskovy, Ha-
|
---|
[37] |
klovy atd., které prý jsou pravou ozdobou homiletické
|
---|
[38] |
literatury. Na př. o „Výkladech a řečech duchovních na všecky neděle
|
---|
[39] |
a svátky roku církevního“ vydaných od Bohumila Fr. Hakla čteme
|
---|
[40] |
v Blahověstu 1886 (str. 416.), že některé řeči v nich jsou mistrovsky
|
---|
[41] |
provedeny a že ze všech vane láska k Bohu a církvi.
|
---|
[42] |
Jubilejních spisů č. XII. 20
|
---|