299
novějších podává též J. Ježek ve spise „Zásluhy duchovenstva
o řeč a literaturu českou“ (Praha 1880): „Kdežto kazatelská díla ze
starší doby jednoduchostí myšlenek a řádným, byť ne vždy původním
upravením látky se vyznačují: nalézáme v nejedné práci novější velmi
zhusta nelogićnostv chodu myślónkovem, nesporadanost
látky, mnoho krásných, vzletných slov, ale málo jádra,
horování v mlhovém šeru, nejasné obrazy, nepřípadné
příklady, nešťastné přechody. Mnohý kazatel chtěje býti po-
pularním, stává se bohužel trivialním.“ (str. 181—182.)
Tak kritisuje se homiletická literatura století 19. v Čechách se
strany katolické. Se strany evangelické slyšme posudek
Ferdinanda Císaře, jenž praví v Předmluvě k své Postille („Chléb
života“, 1892): „Postilly naše všem potřebám nevyhovují.
Proč? Postrádají buď vyspělosti dnešní ev. homiletiky,
anebo postrádají české svéráznosti... Může ve věku Vi-
netův a Monodův, Kohlbrüggüv a Spurgeonüv evangeliküm reformo-
vaným — ve věku Ahlfeldův a Gerokův evangelíkům luterským ve
všem vyhovovati homiletika z postilly Chelčického, ba i z Husovy?
Byť i výkony kazatelské některých zvláště vyvolených nádob božích:
Lutherů, Kalvínů, Knoxů a jiných veleduchů z reformačních dob,
tištěnou literou zachyceny jsouce, nejen nyní, nýbrž i po řadu celých
budoucích let ještě tvořily poklady, z nichž rád a vděčně obohacovati
se bude duchovně vyspělejší čtenář, a v nichž úsilovně studovati bude
mnohý evangelický homilét; předčítáním pouhým ty postilly staré
nemají na širší vrstvy církve svého starého vlivu více. To není
na jich ujmu řečeno... ... Čím časovější jest kázání Evangelia,
tím i püsobivéjs{ ... Učel kázání jest pracovati pro věčnost, ale
v čase a časově... ...Co časového v nynější své homile-
tické literatuře máme, zpravidla není národní, není
&esky svérázné...* (XII—XV).
Celkový úsudek o homiletické literatuře české
stol. 19. nezní tudíž příznivě. Nicméně někteří kazatelé vydali
díla, která činí čestnou výjimku. J. Ježek uvádí zvláště spisy
Rychlovského,Zahradnikovy, Jirsikovy, Ehrenhergovy,
Danešovy, Černohouzovy, Divišovy, Dlaskovy, Ha-
klovy atd., které prý jsou pravou ozdobou homiletické
literatury. Na př. o „Výkladech a řečech duchovních na všecky neděle
a svátky roku církevního“ vydaných od Bohumila Fr. Hakla čteme
v Blahověstu 1886 (str. 416.), že některé řeči v nich jsou mistrovsky
provedeny a že ze všech vane láska k Bohu a církvi.
Jubilejních spisů č. XII. 20
