1162

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

50

RUTH.

Protož i já pravím tobě,

neboj se nic v této době žádného, lež tu svobodně,

až třebas do bílého dne.

Vit i všecko naše město docela též i za jisto,

że's ctná a šlechetná žena, bojící se Boha Pána.

Znám i já to pravé býti. Nemohu-t se odepfiti,

bych neměl tvůj přítel býti; co jen díš, chci-t učiniti.

Než vím i to, že jest bližší ještě jeden přítel vyšší.

S tím já ráno hned promluvím a na něm to všeckno přezvím. Bude-li on k tobě chtíti

práv příbuznosti užiti,

necht jest při tom, já ho nechám; a pakli nie, hned se v to dám, bych tě právem příbuznosti měl za manželku z milosti, kterauž k tobě mám již dávno, o čemž Bohu nejlép známo. Zivt je Hospodin ten Bůh můj, Zet míním býti manžel tvůj. Spiž tu až do jitra směle, bezpečně ba i vesele.

Na svitání pak, než by kdo zvěděl, že's přišla na humno, ivau loktušku sem mi podáš, kterau se sama odíváš. Naměřím-t šest měr ječmene pro lásku, kterau máš ke mně.

Ruth.

Dobře, můj rozmilý pane, ale zdá mi se, že svitá. Jät se poberu do města