1162

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

20

RUTH.

K tomu Bůh sám to nejlép zná, dlauho-li mne ještě nechá

živu býti zde na světě

v tomto smrtedlném životě, zvlášť když jsem již tak letitá, přečekavše mnohá léta.

Též byť pak i možné bylo

a Bohu se tak líbilo,

abych se podruhé vdala, manžela jiného vzala,

s nímž bych dva syny zas měla a je krásně odchovala,

s těžkem byšte vy čekaly,

až by se ženiti měli.

Bylo by vám dlauho čekat. Nechtějte již sobě stýskat

po mně, mé milé hubičky, přeroztomilé vdovičky.

Musíť vždy na to přijíti,

že se někdy rozlaučiti

musíme, bychom nechtěli.

Lítot mi vás každau chvíli. Však když Pán Bůh izrahelský, otec náš milý nebeský,

chce to míti, jakž já doufám, neslušíť odporovat nám.

Orfa.

Tak jest, mó milą matiłko! Podme my domü, Rutièko.

Noemi.

Vidím, mé milé nevěsty, že vám nelze bez bolesti se mnau se již rozžehnati. Poněvadž se mám pryč bráti, podejtež mi svých ručiček, vašich milostných hubiček.