Facsimile Lines

1162

Page

[1]	20
[2]	RUTH.
[3]	K tomu Bůh sám to nejlép zná,
[4]	dlauho-li mne ještě nechá
[5]	živu býti zde na světě
[6]	v tomto smrtedlném životě,
[7]	zvlášť když jsem již tak letitá,
[8]	přečekavše mnohá léta.
[9]	Též byť pak i možné bylo
[10]	a Bohu se tak líbilo,
[11]	abych se podruhé vdala,
[12]	manžela jiného vzala,
[13]	s nímž bych dva syny zas měla
[14]	a je krásně odchovala,
[15]	s těžkem byšte vy čekaly,
[16]	až by se ženiti měli.
[17]	Bylo by vám dlauho čekat.
[18]	Nechtějte již sobě stýskat
[19]	po mně, mé milé hubičky,
[20]	přeroztomilé vdovičky.
[21]	Musíť vždy na to přijíti,
[22]	že se někdy rozlaučiti
[23]	musíme, bychom nechtěli.
[24]	Lítot mi vás každau chvíli.
[25]	Však když Pán Bůh izrahelský,
[26]	otec náš milý nebeský,
[27]	chce to míti, jakž já doufám,
[28]	neslušíť odporovat nám.
[29]	Orfa.
[30]	Tak jest, mó milą matiłko!
[31]	Podme my domü, Rutièko.
[32]	Noemi.
[33]	Vidím, mé milé nevěsty,
[34]	že vám nelze bez bolesti
[35]	se mnau se již rozžehnati.
[36]	Poněvadž se mám pryč bráti,
[37]	podejtež mi svých ručiček,
[38]	vašich milostných hubiček.