Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
FONTES RERUM BOHEMICARUM Series nova tomus I.
v kronikářově osudu a povolání, v nastoupení kněžské dráhy, je to ale spekulace,
která má málo reálných opěrných bodů.
Kronika Františka Pražského v rukopise bezprostředně navazuje na Kroniku
pražskou děkana Kosmy a jeho pokračovatelů, a proto autor svou práci pojímá
logicky jako její druhou část. Začíná obdobím vlády Václava I. - v prvních kapitolách
se tedy překrývá s vyprávěním Druhého pokračování Kosmova - a ve třech knihách
je dovedena až k roku 1342'. Na samém počátku následujícího roku (5. 1. 1343)
umírá iniciátor díla, biskup Jan IV. z Dražic. Zdá se, že František potom práci
přerušil a uzavřel: třetí kniha totiž je velmi krátká: oproti prvním dvěma, které mají
31 a 24 kapitol, obsahuje pouze sedm nepříliš rozsáhlých kapitol a končí jasným
explicitem. Zda František ukončil psaní, protože ztratil s biskupovou smrtí motiv
pokračovat, nebo zda mu to nedovolily okolnosti, se můžeme vzhledem k našim
mizivým znalostem jeho životních osudů jen dohadovat. Právě tak se můžeme jen
dohadovat, co ho po značném časovém odstupu přimělo se ke kronice vrátit. Snad
tu hrál roli podnět Karlův - nikde ovšem nemáme o něčem takovém ani nepatrnou
zmínku -, snad tu působila celková atmosféra Karlova dvora, která kronikářské
práci přála, spolu s ctižádostí autora přispět nějak k zachycení činů velkého
panovníka?. Ať už byly důvody jakékoli, skutečností zůstává, že František nejspíše
vletech 1353-1354, ale určitě před rokem 1355, vzhledem k tomu, že Karla
důsledně jmenuje králem římským a českým, vytvořil druhou redakci své kroniky.
První dvě knihy převzal jen s malými změnami, třetí pak výrazněji přepracoval
a především rozšířil, takže má 30 kapitol a sahá až do r. 1353.
Pramenná základna Františka Pražského není příliš rozsáhlá. V první
kapitole první knihy sáhl po Dalimilově kronice. V dalších třech kapitolách
věnovaných vládě Přemysla Otakara II. čerpá především ze dvou menších letopisů
(Příběhy krále Přemysla Otakara II. - Annales Ottacariani; Vypravování o zlých
letech po smrti Přemysla Otakara II.), které jsou součástí t. zv. Druhého
pokračování Kosmova. Od 5. kapitoly je mu hlavním pramenem Zbraslavská kroni-
ka, dílo dvou učených opatů _ cisterciáckého kláštera na Zbraslavi - Oy (+ 1314)
a zvláště jeho nástupce Petra Zitavského®. Petr vytvořil z původně klášterní kroniky
skutečně historické dílo, vzácně kritické, značně objektivní povahy a stylisticky
vysoké úrovně. František Pražský převzal ze Zbraslavské kroniky valnou většinu
věcných informací, v mnoha případech však vyprávění své předlohy zkracuje,
vynechává konkrétní okolnosti, jména, data apod. občas na úkor srozumitelnosti
textu. Vynechal i většinu veršů a zredukoval zprávy o událostech, které se netykaly
| I. kniha - dor. 1316; II. kniha - 1316-1333; III. kniha - 1333-1342 /v 2. recenzi 1333-1353 viz dále/
? Cf. J. Spévdcek, Karel IV., s. 386: "Po Drazicové smrti podlehl FP bodmanivému kouzlu osobnosti mladého
markraběte Karla a jeho státnickým úspěchům natolik, že se stal jeho proním kronikářem. "
9% Kronika končí rokem 1338, posledním spolehlivým časovým určením týkajícím se Petra Žitavského je listina
markraběte Karla daná v Kolíně n. L. 18. srpna 1338 (v. Spěváček, Petr Žitavský a počátky lucemburské
dynastie, Medievalia Historica Bohemica 3, 1993, s. 195), r. 1340 je na Zbraslavi už nový opat.
VIII
