EN | ES |

Facsimile Lines

1092


< Page >

[1]
FONTES RERUM BOHEMICARUM Series nova tomus I.

[2]

[3]
v kronikářově osudu a povolání, v nastoupení kněžské dráhy, je to ale spekulace,
[4]
která málo reálných opěrných bodů.

[5]
Kronika Františka Pražského v rukopise bezprostředně navazuje na Kroniku
[6]
pražskou děkana Kosmy a jeho pokračovatelů, a proto autor svou práci pojímá
[7]
logicky jako její druhou část. Začíná obdobím vlády Václava I. - v prvních kapitolách
[8]
se tedy překrývá s vyprávěním Druhého pokračování Kosmova - a ve třech knihách
[9]
je dovedena k roku 1342'. Na samém počátku následujícího roku (5. 1. 1343)
[10]
umírá iniciátor díla, biskup Jan IV. z Dražic. Zdá se, že František potom práci
[11]
přerušil a uzavřel: třetí kniha totiž je velmi krátká: oproti prvním dvěma, které mají
[12]
31 a 24 kapitol, obsahuje pouze sedm nepříliš rozsáhlých kapitol a končí jasným
[13]
explicitem. Zda František ukončil psaní, protože ztratil s biskupovou smrtí motiv
[14]
pokračovat, nebo zda mu to nedovolily okolnosti, se můžeme vzhledem k našim
[15]
mizivým znalostem jeho životních osudů jen dohadovat. Právě tak se můžeme jen
[16]
dohadovat, co ho po značném časovém odstupu přimělo se ke kronice vrátit. Snad
[17]
tu hrál roli podnět Karlův - nikde ovšem nemáme o něčem takovém ani nepatrnou
[18]
zmínku -, snad tu působila celková atmosféra Karlova dvora, která kronikářské
[19]
práci přála, spolu s ctižádostí autora přispět nějak k zachycení činů velkého
[20]
panovníka?. byly důvody jakékoli, skutečností zůstává, že František nejspíše
[21]
vletech 1353-1354, ale určitě před rokem 1355, vzhledem k tomu, že Karla
[22]
důsledně jmenuje králem římským a českým, vytvořil druhou redakci své kroniky.
[23]
První dvě knihy převzal jen s malými změnami, třetí pak výrazněji přepracoval
[24]
a především rozšířil, takže 30 kapitol a sahá do r. 1353.

[25]
Pramenná základna Františka Pražského není příliš rozsáhlá. V první
[26]
kapitole první knihy sáhl po Dalimilově kronice. V dalších třech kapitolách
[27]
věnovaných vládě Přemysla Otakara II. čerpá především ze dvou menších letopisů
[28]
(Příběhy krále Přemysla Otakara II. - Annales Ottacariani; Vypravování o zlých
[29]
letech po smrti Přemysla Otakara II.), které jsou součástí t. zv. Druhého
[30]
pokračování Kosmova. Od 5. kapitoly je mu hlavním pramenem Zbraslavská kroni-
[31]
ka, dílo dvou učených opatů _ cisterciáckého kláštera na Zbraslavi - Oy (+ 1314)
[32]
a zvláště jeho nástupce Petra Zitavského®. Petr vytvořil z původně klášterní kroniky
[33]
skutečně historické dílo, vzácně kritické, značně objektivní povahy a stylisticky
[34]
vysoké úrovně. František Pražský převzal ze Zbraslavské kroniky valnou většinu
[35]
věcných informací, v mnoha případech však vyprávění své předlohy zkracuje,
[36]
vynechává konkrétní okolnosti, jména, data apod. občas na úkor srozumitelnosti
[37]
textu. Vynechal i většinu veršů a zredukoval zprávy o událostech, které se netykaly

[38]
| I. kniha - dor. 1316; II. kniha - 1316-1333; III. kniha - 1333-1342 /v 2. recenzi 1333-1353 viz dále/

[39]
? Cf. J. Spévdcek, Karel IV., s. 386: "Po Drazicové smrti podlehl FP bodmanivému kouzlu osobnosti mladého
[40]
markraběte Karla a jeho státnickým úspěchům natolik, že se stal jeho proním kronikářem. "

[41]
9% Kronika končí rokem 1338, posledním spolehlivým časovým určením týkajícím se Petra Žitavského je listina
[42]
markraběte Karla daná v Kolíně n. L. 18. srpna 1338 (v. Spěváček, Petr Žitavský a počátky lucemburské
[43]
dynastie, Medievalia Historica Bohemica 3, 1993, s. 195), r. 1340 je na Zbraslavi nový opat.

[44]
VIII


Text viewFacsimile