Francouzská Hussitica

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images - Tags: Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

cilem nalezlo ve Francii dokonce i svého poetu. Jest to Chastellain, který ještě jako profesor v Lovani sepsal asi roku 14331 veršova- nou rozmluvu mezi koncilem, církví, reformou a kacířstvem. Roz- hovor se točí na několika místech kolem husitské otázky, dávaje nám tušiti, jak tehdejší vzdělanci na ni nahliżeli.

Kacifstvo praví ke koncilu, Ze vasalové jeho učinili několik útoků proti Pražanům, kteří jsou k heresi pevně připoutáni. O něco dále se dovídáme, jakou ránu způsobil církvi odpad českého národa. Církev s bolestí přiznává ztrátu dvou krásných růží: jednou byla Francie, druhou česká koruna a otevřeně přiznává, proč: Tělo její churaví, všude se o tom ví, a choroba jest taková, že matka se zošklivěla vlastním dětem. K tomuto doznání se připojuje Francie, naříkajíc nad vlastním úpadkem. Kacířstvo se jí při tom táže, zda není proti nemoci léku. Francie odpovídá kladně s podotknutím, že nebylo dosti dobré vůle, by choroba byla vyléčena a kromě toho přiznává ještě jinou chybu. Francie a Praha, které byly očima křesťanstva, nesmírně zpyšněly, pýcha stala se zdrojem mnoha ji- ného zla a na konec i pádu. To praví s povzdechem: „Kéž Bůh napraví Pražany !“ Herese na to vypočítává všecky slabosti lidské, z nichž hledí pro sebe těžiti s podotknutím, že nemůže voliti mezi Čechami a Francií. Odůvodnění toho podává hned na to slovy, ji- miž navazuje na výtku Francie stran pustošení kostelů: Francie a Cechy se v lecčems shodují a toto souručenství jest pomocí velmi dobrou. Vděčně při tom vzpomíná Čechů, kteří vymohli bludařům slyšení dokonce u samotného koncilu. Brzy nato počíná mluvití reforma. Vymlouvá se na cirkev, nehot se chtěla líbiti všem a zatím se nezalíbila nikomu. Touto honbou po lásce lidu zapomněla na svůj ükol a tak i znemožnila dílo opravné. Zvláště jsou to Čechy a Francie, jež reforem velmi potřebují. Oficielní církev se na to brání ústy koncilu. Ze se nic neudělalo na poli reformním? Zdali pak není dosti pouze to, že koncil přivedl do Basileje Čechy a v jednání dospěl s nimi tak daleko, že i Bůh sám má z toho ra- dost? Vždyť po české heresi bude veta! Kacířstvo na to čile vpadá do řeči s podotknutím, že Češi byli jeho největšími obránci, ani

dili do vefejnosti kromé jiného také toto: ,Quod scripturam contra commu- nionem sub utraque specie isti doctores non habent, nec aliquas raciones invincibiles, nisi quod consuetudinem ecclesie allegant dicentes, quod prius in ecclesia primitiva observabatur, nec sciunt, quis deposuit nec quando, nec ubi” ...

1 Vydavatel, Kervyn de Leftenhove, klade toto versovani do let 1432—1433, (Oeuvres de Georges Chastellain, VI, ńvod.) Jelikoż ve verši 42. mluví herese o vrácení se poselstva z Čech do Basileje, tedy spadá sepsání asi do roku 1433.

43