cilem nalezlo ve Francii dokonce i svého poetu. Jest to Chastellain,
který ještě jako profesor v Lovani sepsal asi roku 14331 veršova-
nou rozmluvu mezi koncilem, církví, reformou a kacířstvem. Roz-
hovor se točí na několika místech kolem husitské otázky, dávaje
nám tušiti, jak tehdejší vzdělanci na ni nahliżeli.
Kacifstvo praví ke koncilu, Ze vasalové jeho učinili několik útoků
proti Pražanům, kteří jsou k heresi pevně připoutáni. O něco dále
se dovídáme, jakou ránu způsobil církvi odpad českého národa.
Církev s bolestí přiznává ztrátu dvou krásných růží: jednou byla
Francie, druhou česká koruna a otevřeně přiznává, proč: Tělo její
churaví, všude se o tom ví, a choroba jest taková, že matka se
zošklivěla vlastním dětem. K tomuto doznání se připojuje Francie,
naříkajíc nad vlastním úpadkem. Kacířstvo se jí při tom táže, zda
není proti nemoci léku. Francie odpovídá kladně s podotknutím,
že nebylo dosti dobré vůle, by choroba byla vyléčena a kromě
toho přiznává ještě jinou chybu. Francie a Praha, které byly očima
křesťanstva, nesmírně zpyšněly, pýcha stala se zdrojem mnoha ji-
ného zla a na konec i pádu. To praví s povzdechem: „Kéž Bůh
napraví Pražany !“ Herese na to vypočítává všecky slabosti lidské,
z nichž hledí pro sebe těžiti s podotknutím, že nemůže voliti mezi
Čechami a Francií. Odůvodnění toho podává hned na to slovy, ji-
miž navazuje na výtku Francie stran pustošení kostelů: Francie a
Cechy se v lecčems shodují a toto souručenství jest pomocí velmi
dobrou. Vděčně při tom vzpomíná Čechů, kteří vymohli bludařům
slyšení dokonce u samotného koncilu. Brzy nato počíná mluvití
reforma. Vymlouvá se na cirkev, nehot se chtěla líbiti všem a zatím
se nezalíbila nikomu. Touto honbou po lásce lidu zapomněla na
svůj ükol a tak i znemožnila dílo opravné. Zvláště jsou to Čechy
a Francie, jež reforem velmi potřebují. Oficielní církev se na to
brání ústy koncilu. Ze se nic neudělalo na poli reformním? Zdali
pak není dosti pouze to, že koncil přivedl do Basileje Čechy a
v jednání dospěl s nimi tak daleko, že i Bůh sám má z toho ra-
dost? Vždyť po české heresi bude veta! Kacířstvo na to čile vpadá
do řeči s podotknutím, že Češi byli jeho největšími obránci, ani
dili do vefejnosti kromé jiného také toto: ,Quod scripturam contra commu-
nionem sub utraque specie isti doctores non habent, nec aliquas raciones
invincibiles, nisi quod consuetudinem ecclesie allegant dicentes, quod prius
in ecclesia primitiva observabatur, nec sciunt, quis deposuit nec quando, nec
ubi” ...
1 Vydavatel, Kervyn de Leftenhove, klade toto versovani do let 1432—1433,
(Oeuvres de Georges Chastellain, VI, ńvod.) Jelikoż ve verši 42. mluví herese
o vrácení se poselstva z Čech do Basileje, tedy spadá sepsání asi do roku
1433.
43
