977

XXVI

Dobrovský nejprve zprávu o Svatovítském ruko- pise a pak krátký obsah českého Alana latinsky. Přepis sám počíná se na 1. 346* a není psán rukou Dobrovského. Druhý přepis v malém 4* pochází teprva z našeho století a přivázán k tisku „F. M. Pelzels akademische Antrittsrede über den Nutzen und Wichtigkeit der böhmischen Sprache, Prag 1793“ (5. I. 24). Patříval kdysi Josefu Rauten- kranzovi a po něm Josefu Devotymu; na konci pripsano .3 Manujfryptu jtarého mypjáno od Atha- najje ZŠanfy“. Tiskem vyšel celý Alan 1817 roku v Hankovych Starobylych skládáních, díl I. str. 140—200; v. 15—457 byly z něho otištěny 1845 r. ve Vyboře z literatury české, díl I. sl. 789—804 a ukázky v Jirečkově Anthologii staročeské a v Šemberových Dějinách řeči a literatury české.

IL Na 1. 20* f. 7—31* jest Sedmera radost panny Marie o 912 verších. Po straně na l. 20* připsáno „De beata virgine“ a na 1. 20° pri po- čátku prvé radosti: „De VII gaudiis“. I tato báseň byla snad mimo úvod česky básněna buď dle vzoru některé latinské básně téhož obsahu, jichžto se nám ze středověku veliké množství za- chovalo, aneb český básník, jsa nejspíše knězem, použil svých vědomostí z písma svatého, čerpaje přímo z něho, jak o tom sám praví ve verších 53 a 54: To ya wam z pyfma przyelozy, — Sed- meru radoft wam wylozy. A že se v písmě svatém nevSedné vyznal, to patrno mimo jiné téz z versü -625—630, 638 a 639, jez jsou vzaty ze Salomou-