78 1497.
est. Nam et Plato ideo Cyrenaeis leges tradere recusavit, quod eos adeo malis
moribus depravatos existimaret, ut nunquam sub legibus victuri viderentur.
Et Zeno stoicus, si quid impedierit, non putat ad rempublicam accedendum.
Neque desunt, qui Christum quoque dominum ideo nonnunquam a miraculis
prodigiisque cessare affirmant, quod nihil utilitatis allatura essent. Dicet nunc
aliquis: tune statum eiusmodi et episcopos reprehendere et tanto parricidio te
inquinare audes? Minime, sed omni cultu atque veneratione dignissimos iudico,
nempe quos pastores animarum nostrarum esse et apostolorum locum tenere
Scio; nam et Paulus episcopatum bonum opus vocat. Ceterum si quis, quae
idem in episcopo exigit, in se sentit, non modo dissuadente me sed plane
hortante atque admonente tantam provinciam multis saluti futurus suscipiat:
ego vero, qui imbecillitatis michi imprimis conscius sum, humillima quaeque
michi tutissima existimo non immemor illius iuvenis, qui, ut est apud Hiero-
nymnum, seni cuidam, cuius auctoritate ab episcopatu deterritus est, post
mortem apparuit gratias agens et se asseverans omnino damnandum fuisse,
nisi a pontificio honore abtinuisset. Si quis autem a me quaerit, cur ab initio
periculosissimum hoc culmen non abnuerim, sciat is ita me hoc universum
tempus traduxisse, ut nullum in me cupiditatis et ambitionis indicium depre-
hendi potuerit, cuius rei omnes testes habeo, qui mecum familiariter vixerunt,
pariturum tamen fuisse maiorum praeceptis, quando Esaias quoque a domino
vocatus non dubitavit dicere: »Ecce ego: mitte me«; et Jonas ideo poenas
dedit, quod ad Ninivitas, ut iussus erat, profisisci nollet. Neque me ulla prop-
terea ignominia et labe aspersum reor, cum et Cathonis repulsas legerim et
nostra etiam aetate multorum regum atque principum ad maius imperium
aspirantium spes elusa est; neque in meam contumeliam factum arbitror, quod
ecclesia Olomucensis alii commissa est. Male enim se res haberet, si michi uni
Moravia inniteretur; sed gaudeo laetorque inventum esse gubernatorem, qui
tantis fluctibus atque procellis, quibus illa natio quatitur, obiici possit. Nam
et Pedaretus gaudebat patriam trecentos se meliores habere. Quodsi libere
loqui fas est, malo, ut mirentur posteri, cur Bohuslaus non sit factus episcopus,
quam cur plerique sint. Vale.
List patrně psán r. 1497, kdy na stolici biskupskou v Olomouci konečně dosedl
Stanislav Turzo. Jednáno o dosazení jeho bylo v Římě již r. 1496, jak dokazuje list krá-
lovský ze dne 10. ledna 1497 ku kapitole (nyní v kap. arch. Olom.), v němž stojí, že nový
biskup vyrovnal se již s kardinálem Borgiou, a že v příčině té není žádné překážky více.
I z listu toho královského i z listu našeho vysvítá, ačkoliv Bohuslav o tom mluví velice
opatrně, že peníze bohatého otce Stanislavova v příčině té zmohly nejvíce.
64.
Bohuslav Petrovi z RoZmberka.
(1497 — na sklonku.) Posilà v podobé listu naučení o tom, kterak jakoZto nejvyssi
hejtman království českého úřad svůj konati by měl. (Rkp. Klement. XVII. D. 36. fol. 57— 81.)
Bohuflaw z Lobkowicz a z Hafenfteynu welikomocznému muzy panu
Petrowi z Rozenberka králowftwije Czefkeho haytmanu pozdrawenije wzkazuge.
Jakż geft nayprw tobie o zemi tuto peecze porucZena, chtiel (em nietczo
