VII
někdy závažnější než dlouhý a klassicky vyšperkovaný list sám, poskytl by
nám zajisté často vítaný klíč ke vročení listu, které jinak pozastřeno bývá
mlhou nicotných šperků humanistických.
S těmi a takovými obtížemi zápasiti bylo i vydavateli listáře tohoto. Po-
znav před mnohými lety nezbytnou toho potřebu, aby všelijak zajímavá kor-
respondence proslulého Bohuslava z Lobkovic uspořádána, doplněna a vydána
byla znova, shledával dlouho pomůcky k vykonání úkolu toho, několikkrát
do nového pořádání listů se pustil, ale vždy opět práci poodložil pro velikou
její nesnadnost, až minulého roku úkol ten jakž takž dokončil. Pravím po-
hříchu jakž takž, poněvadž chronologicky pořad listů všech přesně určiti,
adressaty všechny zjistiti a veškery zprávy i narážky listů vysvětliti není možná
toho času, kdy ostatní historické prameny doby Vladislavovy nejsou ještě
s dostatek prozkoumány a vydány, a v samém listáři objevují se takové me-
zery, že to, co nám z korrespondence Bohuslavovy zbylo, jest jen
nepatrný zlomek toho, co výtečník náš v tom oboru napsal sku-
tečně. Avšak než v rozbírání korrespondence zde vydávané se dáme, jest
nám předeslati nejhlavnější data životopisná muže, který největší část listů na-
šich sepsal. Podáme je zde hlavně na základě otištěných níže listů co nej-
stručněji, poněvadž: úmysl máme o životě a spisech Bohuslavových všech
i o době jeho vypracovati časem svým zvláštní monografii obšírnější.
Bohuslav narodil se r. 1460 nebo 1461 jakožto syn Mikuláše Hasištein-
ského z Lobkovic. Bratří jeho byli Jan (* 1450, ÿ 1517), známý v literatuře
české cestopisec, Mikuláš a Jaroslav, z nichž posléze jmenovaný již na po-
čátku let 90tych XV. věku nebyl mezi živými. Bratří ti osiřeli záhy, nebo otec
jejích zemřel již r. 1462. Bohuslav nabyv nejspíš doma předběžného vzdělání
vyslán jest pod dozorem Ladislava, knéze dioecese Wesprimské (l. 2, 3, 4),
na ucení do [talie, a sice napred do Bononie, kde ponejprv objevuje se r. 1475
jakozto piíslu$nfk národa némeckého (Acta nationis germanicae univers. Bonon.
edid. Friedlánder & Malagola 1887) Vystéhovav se odtud v záií r. 1418 za
příčinou moru (Archiv Český VI, 172) uchýlil se potom na universitu Ferrar-
skou, kde pobyl až téměř do konce r. 1482 (I. 7). Někdy na počátku r. 1483
uděleno mu od krále Vladislava proboštství Vyšehradské, kteréžto hodnosti
však Bohuslav záhy se vzdal.*) I přebýval potom dílem na zámcích rodinných,
*) O udělení tom dovídáme se z právě vydaného IX. dílu Dějin Prahy Tomkových
na str. 81. Žádaliť bratří Bohuslavovi svrchu jmenovaní krále Vladislava, aby směli pro
bratra svého vyplatiti některé zastavené statky proboštství Vyšehradského beze své škody,
kdyby Bohuslav dříve zemřel než oni. Král listem daným v Praze 24. dubna 1483 žádosti
té vyhověl. Se zaručenou zprávou tou, na niž však v korrespondenci Bohuslavově nikde
se nenaráží, dobře se shoduje novina, kterou Petr Schott (Lucubratiunculae, dne 28. října
1486 píše Jindřichu Moserovi, že Bohuslav jest »archicancellarius regni Bohemiae«. Titulu
kancléřského totiž užívali probošti Vyšehradští od starodávna, Bohuslav tedy ještě aspoň
r. 1485 jím se pochlubil, když v Štrasburku u Schotta meškal návštěvou. Této zprávy ne-
mohli jsme pohříchu použiti až v tomto úvodě, poněvadž skoro polovice vydání našeho
již byla vytištěna, když IX. díl dějin Tomkových vyšel. Na tomto místě podotýkáme zá-
roveň, že také věhlasný historiograf náš, ač nedosti zřetelně, přidává se k mínění I. Cor-
novy, který dvě osoby v tomto listáři často uváděné, Jana z Domaslavě a Jana Pibru,
identifikuje (srovn. pozn. k listům 37 a 52).
