64
3
5
10
-
o
ro
o
se
o
ZBYTEK
alomecze byele ruczie
ande fu neznamozt zmutye
kdes ius nebyl kto pomoha
ny rady przidaty moha
wchwilu tak ztraztne hodíny
zbywífe chzty yzwe rodyny
ona zweho neby musie
tato zwe zmílele drusie
ponems zirdczem wiecz ztonala
as y zobu pokonola
Akdys wífeczko fus zie to zta
zamalefzkem kral tu pozta
as powedu dariowu
matku zeztru ykralowu
awzedmi let dyetye mlade ale
syna pohanzkeho krale —
aktomu bratra wlaztneho
zmnohem knyesat rodu gcho
gifto byechu tudyes giety
zzprziewehku zbroyu dyety
wewod knyesat y markraby
zwobodnych panow yhraby
tak kdys gie przied. kral prziwedu
azirdeze gim yakíto wledu
wone hrozie ywsiezty
kde zie kaffdy muzil trziezty
kdes zirdeze [По ztrachy rozno
tu kdes bylo byty hrozno
wtakem ztogiece ohromíe
ande naw[fe ztrany lomíe
ruczie taku chzezt ztratywífe
zbosie yrodfny zbywlfe
zama zie wífdy fflechta kase
czo gezt milozirdye drase
s kdys kto odtulfi zmutnemu
anaywiecze neznamemu
yaks tu kral hrzeczky vchziny
y yaks take chzíníe супу
uinzto 1ezt prziede dnem rano
pogich przirozenyu dano
yaks nemohu byty twirdy
pochzenffe ziey vmilozirdy
wnems zie y gemu tu sziely
3" a lomiec(i) bielé ruce,
ande ju neznámost smi(cjie,
kdež juž nebyl kto pomoha,
ni rady pridati moha.
V chvílu tak strastné hodiny,
170 zbyvše čsti i své rodiny,
ona svého neby muže,
tato své zmilélé druže,
po n(ć)mż srdcem vicc stonala,
až i sobi pokon(a)la.
115 A když všecko juž sě to sta,
za malóćkem król tu posta,
až povedú Dariovu
matku, sestru i kráľovú
a v sedmi lét dieté malé,
1s0 syna pohauského králě,
a k tomu bratra vlastného
s mnohem kniežat rodu jeho,
jižto běchu tudiež jeti,
s prévelikü sbrojá détí,
185 vévod, knieZat i markrabí,
svobodných pánov i hrabí.
Tak když je préd kráľ privedú,
a srdce jim jakzto v lédu
v oné hrózé i v üZesti,
19 kde sé każdy musil triesti,
kdež srdce šlo strachy rózno,
tu kdež bylo býti hrozno,
v takém stojéce ohromě,
ande na vše strany lomie
195 ruce, takú česť ztrativše,
zbožie i rodiny zbyvše.
Sama sě vždy šlěéchta káže,
co jest milosrdie dráže,
když kto odtuší smutnému,
200 à najvicce neznámému,
jakż tu król hrócky učini
i jakž také činie jiní,
jimżto jest prěde dnem ráno
po jich prirozeniu dáno,
205 jakž nemohůú býti tvrdi,
3" počenše s(č) v milosrdí,
v němž sě i jemu tu sželi,
