X
21 a 22, na str. 7 vi. l ana str. 9 v à. 21, pozorovati je nékolik podobnÿch
rasur a sice v následujících slovech: pokogíu, wolanyu, kralíu, mnoftwiu, prfi-
kazanyu, Wsradugiu a uzdwenyu.
Zbytek M přestává na dvou přehláskách sem patřících: věcí za věcú ve
v. 94 a mi za ňu v 52. Ty však jseu zejmena proti mezi, čilý, čilé a čiléji tak
rázné a proti ostatním též už výše dotčeným tak jisté, že i pro ně samy mů-
žeme bezpečně míti zbytek M též za mladší o málo rokův od Legendy o Jidáši.
Zbytek Š naproti tomu obsahuje již pět přehlásek právě tak rázných
a jistých jako předešlé, zejmena: vokativ král za králu ve v. 29 a 110, niž
za ňuž v 69, n(e)jmajíce k králi za nejmajúce k králu v 75 a větší za většiu
ve 116. Zbytek týž kromě toho obnáseti by měl 118 veršův, ale po 22 z nich
nezbylo ani stopy, ze 6 zachovalo se jen 8 liter a z 21 jen po několika slo-
vech. Mezi ostatními 59 verši konečně je ještě několik víc anebo méně ku-
sých, kdežto zbytek M obsahuje 124 celé a ne 160, jak to po V. Hankovi
(Čas. mus. 1828 r. IV, 110) nejen vydavatelé Výboru (I, 135) než i Jungmann
(Hist. lit. čes. 1849 r. str. 29) ještě hlásají; zapomenuvše nejspíše spočítati
verše zbytku téhož. Ale i tak musí zbytek M značně vynikati stářím nad Š
a sice, jak se nám zdá, aspoň potud, že M patří do počátku a Š do konce.
prvé polovice XIV století.
Zbytek SV naproti tomu náleží již do druhé polovice století téhož,
jelikož v něm je již o mnoho vice pfehlásek i a # neZli prvotnych w a ú po
měkkých souhláskách. O tom se každý může přesvědčiti i sám, zvláště když
obrátí zřetel svůj ke slovům, která přehláskou svou odporují rýmu, jako
na pi. lidi proti bludi ve v. 25 a 26, lidie proti posudie 35 a 36, okrašlije
proti tu je 242 a 243, všidy proti onudy 493 a 494, neklidnć proti bludné
807 a 808, řídí proti bludi 843 a 844, zemi proti svému 935 a 936, lidí
proti vyludi 1978 a 1979, lidź proti pripudi 2003 a 2004, boju proti nepokojś
2231 a 2232, ludi proti vyklidi 2281 a 2282 i pod.
Dříve než bych se dále bral, za povinnost sobě pokládám užiti již i tu
právě předešlého výkladu k ospravedlnění výčitky, které sem dopřál původ-
cům hádek výše zpomenutých. Jeden z tak zvaných filologických důkazů jejich
zní i tak, že prý domnělý falsarius „chtěje výtvorům svým dáti podobu
XIII století zavedl v nich nepiehl. ju; jen několikrát se zapomenul, tak že
mu ji vyklouzlo, jako v Jarosl. pod oceli*. Proti čemu jest ovšem těžko ne-
psati satyry, ale nemaje k tomu nyní ani místa ani času potřebného, pře-
stanu na této otázce a krátké odpovědi na ni: který ze zbytků přítomných
mohl by bezpečně obstáti před kritiky takými, jakým je původce právě cito-
vaného ortele? Myslím, že žádný vůbec a o M zvláště měli bychom se co
báti, poněvadž i nalezení jeho od V. Hanky je jistě více tajemným anebo,
jak by dotčení kritikové řekli, podezřelým než RK.
S druhé strany však předešlý výklad neposkytuje, ani odjinud nelze
nabyti tolik jistoty o věku těchto zbytků, kolik by jí bylo třeba ku bez-
