336 A. XXIX. Dopisy o rozdílech ve víře
Boha plni súce, mluvili i trestali. Byla simplicitas columbina v nich, kteráz nad
Salvatorem ukázala se, ješto ty, jenž se připodobuješ jim, daleký si od toho, zvláště
když v tuto simulaci jdeš. I kterak tvrdě nemám psáti pro takovú věc, neb toho
dobýváš na mně, moves Camarinam. I nechciť se dlúhým psaním zaneprázdniti v od-
povédi, neb mnohá jalovost v listu jest: ač bych mohl nad to větším psaním odpo-
věděti, ale nechci času daremné ztráviti. Než cožť napíši, sám odpověz mi, neod-
cházeje k svÿm dÿmaëuom a Septékuom, jizt sú v psaní svú přinesli umělost. Ne-
bojímt sé jich, a kdyby zjevili se v éemzkoli, méli by odpovéd tiemto obyéejem,
kterýmž jdú proti mně. Znám úmysl jich, jsú hydra Lernaea, chci s nimi pokoj míti.
O písmu svatým i ty i tvoji, ač píšíce schvalujete je; ale coż to prospóje,
nebude-li zpuosobnosti k němu? Neb ne ten, ktož písmo svaté chválí a káže z něho,
hned zpuosobný bývá k němu. Joh. 10: pán některé pastýři jmenuje, jiné nájem-
níky a jiné vlky a cizoložiteli písma svatého. A takoví káží a mluví slovo boží.
Jeden toliko rozdiel Kristus schválil, a apoštol mnohé praví, jenž cizoloží písmo
svaté. A svatý Jeronym na ona slova apoštola Gall. 1: „Notum vobis facio evange-
lium die, nec putemus in verbis scripturarum esse evangelium, sed in sensu“ 9c
a potom: „Tune scriptura utilis est, audientibus, cum absque Cristo non datur, cum
absque patre non profertur, cum sine spiritu sancto non eam insinuat ille, qui pre-
dicat.^. A tu ihned doleji: ,Grande periculum est in ecclesia loqui, ne forte inter-
pretacione perversa de evangelio Christi hominis fiat evangelium, aut quod pejus
est, diaboli^ oc. Má tehdy pastýř nazvaný čtení v sobě duchem božím napsané,
jímžto i věřící jest, ne na sexterníku, což sú lidé sepsali, z čehož bývá čtení lidské
a zlý jeho rozuom. Ten samým čtením a písmem svatým lid s prospěchem učí, ja-
kožto v osobě Petra každému ono praví Christus pán: „Pasce oves meas et verbum
Dei praedica^, neb to samo jest chléb Zivota sc. Jinak, z toho sejde-li, coz svrchu
dotéeno, v nájemníka anobrž u vlka obrátí se k rozptýlení ovcí. Viz, co jest na
římské biskupy přišlo i na jiné, ktož se jeho strhli, ješto in synodis, in decretis říkali:
mandamus oc, ne jako apo&tol: ,Ego enim accepi a Domino, quod et tradidi vobis“
a opót: „Domini sunt praecepta, quae scribo vobis“. Leckohos za učitele vzali, e ju-
ristis ac philosophis, téZ za svatého leckohos vyzdvihli i za svatd, a k tém útočiště
měli, i zvlčeli, a církev křesťanská tím přišla v rozptýlení, ano mnichovstva zro-
dili v sedmidesáti téměř rozdielích, ano jeptišky, ano jakýs Brigidy zákon эс, ano
pouti a tak dále. Co to jiného jest, než vlk rozptyluje ovce a lapá v svá ustavení?
O tom předpověděl apostolus Actis 20: „Ego scio, guoniam intrabunt post disces-
sionem meam lupi rapaces in vos, non parcentes gregi, et ex vobis ipsis exsurgent
viri loquentes perversa, ut abducant discipulos post se.^ Kdyby četl list universi-
tatis Parisiensis ad Pragensem a zase Pragensis universitatis ad Parisiensem, opét
Exoniensis [sic], kdeż jedni druhym na Římany Żaluji, jenż odstńpenie jich znali,
