216 A. XVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmberka 1508—1535.
280.
Oplovi z Fictum, že v Boha doufající nebývají opuštěni, pyšní však ztrestäni; o berni, napra-
vení práva, sjezd krále Ludvíka s králem Polským že na tento čas nebude, o pánech z rodu
Šliků oc.
Na Blatné 1523, 2. dubna. Opis souč. v arch. Třeboň. č. 3845 nepag.
Sluzbu svü vzkazuji, urozený a statečný pane, přieteli muoj milý! Byste se
dobře měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Poněvadž jsú dnové nynie svatí
a kající, také podle spuosobu času zdálo mi se vám dáti nějakým příkladem odpověď,
a předkem toto ku paměti vám přivésti, že svaté řeči a písmo pravie uffajícieho v pána
Boha že všecko se v dobré obracé [sic]. A protož, poněvadž jsme křesťané, máme
tomu věřiti; nebo kdybychme pravdě zákona božieho nevěřili, tehdy bychme se pánu
Bohu našemu nelíbili, nebo bez viery nezle [sic] se libiti Bohu. Ačkolivěk kteráž se
věc prodlévá, má nějakú obtiežnost, ale at js mnozí zámutkové spravedlivých, nežli
ze všech těch vysvobozuje je pán Buoh náš, a spravedlivý z víry živ jest. A to
v paměti majíce, mějme naději v živém Bohu, kterýž neráčí opouštěti v se ufřajících.
A ač mně se to někdy přičítalo, že rád dobré trošty dávám, i ovšem: nebo nepo-
chybuji, že jest pán Buoh všemohúcí spravedlivý a milostivý odplatitel, netoliko zde,
ale v budńcich časích každému podle jeho zasloužení, a znátit dobře ráčí, kto jsú
jeho svaté milosti vuoli odporní a kteří při spravedlivosti upřémně stojí.
Někdy sem čítal a slýchal o rozličných lidech, jejich zvláštnostech a pýchách,
mezi kterýmiž také byli jsú tuto pořád ač v malém počtu nynie jmenováni, na kteréž
rozličné a divné věci a pomsty od pána Boha všemohůcieho přišly: na krále Nabo-
chodonazara, že se obrátil u vola, na císaře Julia, že zabit v svém městě Římu, na
Nero, že sám se zabil, na Sanacheryba krále, že mnoho tisíc lidí anjel boží jemu
zbil a proto od synuov svých sám zabit. A to byli zvláštně mocní králové, že snad
mnčli, že poněkud byli bohové. А со pak onen knieže pyšný Olofernes, kterémuž
svatá žena hlavu zřezala, a také ten silný Koliáš obr, kterýž se pánu Bohu všemo-
húciemu a jeho jménu svatému růúhal, kterak z malého praku přemožen a zabit jest.
Pak nebyl by pravý křesťan, kto by o tom pochyboval, že by pán Buoh náš byl
menší moci nežli prvé; nebo jest vždycky a bude bez konce všemohúcí.
Pak ten, o kterémž jste mi psali, snad jest následovník Lutruov, ješto jakž
o tom mnozí držieme, jakž to jméno jest podobné podle řeči naší české k lotru, že
také k tomu se v něčem podobají i skutkové. Ale toť jest malá a krátká moc,
i v kterých naději má, ješto snad v skutcích, jako u vieře, jsü k sobě podobni,
jsúce v rozličných bludiech. Ale jakžkolivék jest, pánu Bohu všemohúciemu jest
jednostajné v mále jako ve mnoze [sic) vítězstvie; a protož když budeme při spra-
vedlivosti státi, jakož o tom držím, že jest ten úmysl při nás, tehdy té sem naděje,
