penstwi Pardubského, r. 1488, 191
se tuto JM' swému i našemu weěřiteli zapisuje a zawazuje, zdrżi a w celosti naplni,
jemužto i my naší dobrau wěrů křesťansků také zdržetí i skutečně naplniti máme a
slibujem, bez přerušení wselikterakého. Pakliby JM' kterému z kusüw swrchu psa-
nych dosti neuéinil, anebo kteréhozkoliw nezdrzel, a my proto od wéritele naseho
nadepsaného, neb od jeho dédicüw, austné neb listem a poslem napomenutí byli:
tehdy my wsickni rukojme nadepsani mame i slibujem po napomenuti a obeslani
hned na zejtří, žádný z nás druhého nečekaje, ani se nebytím doma kterého z nás,
neb čímkoli jiným wymlauwaje, každý sám swým žiwotem s jedním pacholkem a
se dwěma koňoma, aneb místo sebe jiného panoši řádu rytířského: wyprawě, též
s jednim pacholkem a se dwema końoma, wlehnüti nebo wloziti w prawé a w zemi
Ceské obyéejné lezeni do mést Hradce Králowé nad Labem aneb do Mladého
Bydzowa, z téch dwü do jednoho, w dům ctného hospodáře, tu kdež nám od
wěřitele našeho nadepsaného, neboli od jeho dědicůw, ústně neb listem a poslem
byloby ukázáno. Jestližeby pak ode dne napomenutí a obeslání nás pořád čtauce
minulo čtrnácte dní, a groši swrchu psané jistiny ještě wždy wéfiteli našemu neb
jeho dědicům dání nebyli a zaplaceni, aneb plat roční, jestližeby z toho: práwem
byl wyweden, w osmi nedèlich po wywedeni jiny nebyl postaupen: tehdy bud od
nás lezáno neb neleZzáno, dáwàme wéiiteli nasemu nadepsanému a jeho dědicům
sami na se tímto listem plnú moc i celé práwo, swrchu psanau sumu grosi wzéti
w křesťanech nebo w Židech, a dobyti na naši wšech společní a nerozdílnů škodu;
a my wždy proto máme i slibujem, tu a tak, jakož se swrchu píše, ležeti, a
z toho ležení žádným obyčejem newyjížděti, ani kterakkoli wynikati, dotud a tak
dlauho, donizby weriteli nasemu nadepsanému, neb jeho dědicům, jistina grosi
swrchu psaných dána a zaplacena nebyla, neb plat roční, ač bylliby z toho prá-
wem wyweden, w osmi nedělech po wywedeni jiný nebyl postaupen i se wsemi
škodami, kteréžby pro nezaplacení jistiny swrchu psané aneb pro nepostaupení
platu jiného wzal, ježtoby je hodným swedomim bez piisah’ a werowani pokazati
mohl. Umielliby w tom času který z nás rukojmí swrchu psaných, jehož pane
bože ostřez, tehdy my Żiwi zistali mame i slibujem jiného žiwého misto toho, jenž
by umřel, tak jistého a mohowitého, ode dne jeho umření pořád čtauc k nám
w týž slib a w téz rukojemstwi pristawiti w jednom měsíci pořád zběhlém, a list
tento wždy w táž slowa obnowiti, pod ležením swrchu psaným. A kdožbykoliw
tento list měl, aneb miti bude s často psaného wěřitele našeho neb jeho dědicůw
s dobrau a swobodnau woli, ten má i míti bude tůž moc i též práwo ke wšem
wécem w něm položeným a zapsaným, a jakoby jemu samému ze jmena swědčil.
Tomu na swědomí a jistě zdržení my jistec i rukojmè nadepsaní pečeti naše jistým
nasim wódomim dobrowolnś dali sme priwésiti k tomuto listu. Jenž jest dán w pátek
po hodu S. Jana narození, křtiítele božího, léta páně MCCCC? LXXXVIII? poéitajice.
