t
Lo
e
„Potom dále die čtenie . S. .“, nebo: „Pročež znamenitě die písmo sv.“,
nebo: „Znamenitúů věc praví čtenie“, atp. V jednotlivých vý-
kladech podává obyčejně původní smysl, smysl „zevnitřní“,
doložený příklady „tělestnými“ nebo „vidomými“, a tento smysl pře-
náší pak ve „smysl nebo rozum duchovní“, čili vykládá pak
ve smyslu přeneseném, „vnitřním“. Na př. vykládá o sku-
teéném malomocenství a uvažuje pak o malomocenství duchovním
(42"—412*2); nebo mluví o pastýřích betlémských, kteří ostříhali stád
svých, a připojuje výklad duchovní: „Každý má stáda nesklidná,
ještoť má co pásti a nad čím bdieti v této veliké a temné noci své:
1. srdce své . . , 2. smysly télesné, 3. obcování, 4. dobré skutky . . .*
(23). Playbu po moři přirovnává k životu na tomto světě, v němž
je potřebí: kotvy — naděje, plátna — bázně boží, přívozníka s veslem —
kněze se zákonem božím (49"), atp. Podotýká často, že pří-
slušnému místu z písma sv. jest třeba rozuméti v ,po-
dobenství“, na př.: „všecka řeč tohoto čtenie svatého (Mat. 13.)
mluví se skrze podobenstvie...“ (566) Mnohé výklady appli-
kuje na život lidský, na př. vlastnosti třtiny větrem se klátící
applikuje na vlastnosti lidské povaby (13) -14"); applikace na
život tehdejší, na tehdejší poměry ve světě vůbec
a v zemi české zvláště, narážky kulturně historické,
nalézáme v Postille Chelčického téměř na každé stránce.
Chelčický snaží sevykládati co nejsrozumitelněji.
Slova lidu nesrozumitelná vykládá, na př., že centurio neb
setník měl „sto rytieřóv pod sebú“ a že byl ustanoven „od Římanuov vla-
darem nad tím méstem (t. Kafarnaum)* (45°), nebo že „racha“ jest slovo
židovské, „jako bychom my z hněvu řekli bezmozký nebo s hlavů zvr-
tanú“. (195"). Někdy klade otázky (jako Hus) a sám na ně od-
povídá, na př.: „Tu jest potřeba nám znamenati slova toho chvá-
lenie: Kto chválí?, že syn boží věčný; koho chválí?, že otce, svého
boha, věčného pána nebe i země; z čeho chválí a děkuje jemu?,
z toho, že jest skryl své věci pravé a nejlepší.. .“ atd. (5127).
Co se citati týče, Chelčický cituje nejraději písmo sv., jiným
citatům se vyhýbá. Kdežto Hus v postille „representuje se
jako církevní učenec, sečtělý v otcích a přísně odcho-
vaný latinské vzdělanosti, jehož výklad oplývá učenými citaty
ze sv. ‘Otel, zvláště z Augustina, Řehoře, Ambrože: Chelčický
jest obyčejný muž z lidu se zdravým intellektem, brá-
nící se všemu formalismu, sice též sečtělý, avšak skoupý
na přílěž citatův“. (Comenium III., z Karáskovy předmluvy str. XI.)
