Facsimile Lines

354

Page

[1]	t
[2]	Lo
[3]	e
[4]	„Potom dále die čtenie . S. .“, nebo: „Pročež znamenitě die písmo sv.“,
[5]	nebo: „Znamenitúů věc praví čtenie“, atp. V jednotlivých vý-
[6]	kladech podává obyčejně původní smysl, smysl „zevnitřní“,
[7]	doložený příklady „tělestnými“ nebo „vidomými“, a tento smysl pře-
[8]	náší pak ve „smysl nebo rozum duchovní“, čili vykládá pak
[9]	ve smyslu přeneseném, „vnitřním“. Na př. vykládá o sku-
[10]	teéném malomocenství a uvažuje pak o malomocenství duchovním
[11]	(42"—412*2); nebo mluví o pastýřích betlémských, kteří ostříhali stád
[12]	svých, a připojuje výklad duchovní: „Každý má stáda nesklidná,
[13]	ještoť má co pásti a nad čím bdieti v této veliké a temné noci své:
[14]	1. srdce své . . , 2. smysly télesné, 3. obcování, 4. dobré skutky . . .*
[15]	(23). Playbu po moři přirovnává k životu na tomto světě, v němž
[16]	je potřebí: kotvy — naděje, plátna — bázně boží, přívozníka s veslem —
[17]	kněze se zákonem božím (49"), atp. Podotýká často, že pří-
[18]	slušnému místu z písma sv. jest třeba rozuméti v ,po-
[19]	dobenství“, na př.: „všecka řeč tohoto čtenie svatého (Mat. 13.)
[20]	mluví se skrze podobenstvie...“ (566) Mnohé výklady appli-
[21]	kuje na život lidský, na př. vlastnosti třtiny větrem se klátící
[22]	applikuje na vlastnosti lidské povaby (13) -14"); applikace na
[23]	život tehdejší, na tehdejší poměry ve světě vůbec
[24]	a v zemi české zvláště, narážky kulturně historické,
[25]	nalézáme v Postille Chelčického téměř na každé stránce.
[26]	Chelčický snaží sevykládati co nejsrozumitelněji.
[27]	Slova lidu nesrozumitelná vykládá, na př., že centurio neb
[28]	setník měl „sto rytieřóv pod sebú“ a že byl ustanoven „od Římanuov vla-
[29]	darem nad tím méstem (t. Kafarnaum)* (45°), nebo že „racha“ jest slovo
[30]	židovské, „jako bychom my z hněvu řekli bezmozký nebo s hlavů zvr-
[31]	tanú“. (195"). Někdy klade otázky (jako Hus) a sám na ně od-
[32]	povídá, na př.: „Tu jest potřeba nám znamenati slova toho chvá-
[33]	lenie: Kto chválí?, že syn boží věčný; koho chválí?, že otce, svého
[34]	boha, věčného pána nebe i země; z čeho chválí a děkuje jemu?,
[35]	z toho, že jest skryl své věci pravé a nejlepší.. .“ atd. (5127).
[36]	Co se citati týče, Chelčický cituje nejraději písmo sv., jiným
[37]	citatům se vyhýbá. Kdežto Hus v postille „representuje se
[38]	jako církevní učenec, sečtělý v otcích a přísně odcho-
[39]	vaný latinské vzdělanosti, jehož výklad oplývá učenými citaty
[40]	ze sv. ‘Otel, zvláště z Augustina, Řehoře, Ambrože: Chelčický
[41]	jest obyčejný muž z lidu se zdravým intellektem, brá-
[42]	nící se všemu formalismu, sice též sečtělý, avšak skoupý
[43]	na přílěž citatův“. (Comenium III., z Karáskovy předmluvy str. XI.)

Text view • Facsimile